Čekárna - oáza klidu

 Do čekáren se chodí čekati, do lékáren lekati, ale já se chodím lekati do čekáren. Mám nedevše rád klid a těžko snáším hádavou mezilidskou komunikaci. Kromě toho že nerad čekám na cokoliv, je mi jedno jestli na vlak, na zubaře, nebo na Godota. Mě prostě děsí každé čekání. Jednou za kvartál chodím na celkovou kontrolu k mé paní doktorce, říkáme tomu STK, vyfasuji novou várku léků a pak mám zase čtvrt roku klid. Když zjistím, že je v čekárně plno lidí, otočím se a raději přijdu jindy...
Tentokrát to v čekárně vypadalo celkem dobře, byly přede mnou jenom tři dámy. Sedl jsem si na volný konec lavice vedle té, co vypadala nejzamlkleji a začal si číst jakýsi, na stolku ležící časopis. Ten však byl z neznámých důvodů zajímavý i pro tu dámu vedle mne, takže se stále přisouvala blíže a četla si se mnou přes rameno. Trochu mi to sice vadilo, odsedával jsem si, ale když jsem už skoro padal z lavice, zesílil hovor mezi dvěma dámami naproti tak, že se stejně číst nedalo. Zavřel jsem časopis a nabídl ho té vedlejší dámě, abych se mohl v klidu zaposlouchat do zajímavého rozhovoru dámy A s dámou B.

A: "Jó a víte vo tom pani, Baštová, že je právě dneska mezinárodní den takzvaný Alcajmrovy choroby?"
B: "Jó, to je to, co měl ten americkej prezident Buš, že jo?"
A: "To nevim a je mi to fuk, ale proč se taky nedělá den křečovejch žil, jako mám já?"
B: "Nebo slepýho střeva, pani Antošová,  to mam zase já!"
A: "Pani, Baštová, to musí bejt hodně rozšířená nemoc, aby se na to udělal mezinárodní den, a to jsou právě ty křečový žíly, dyk ty má snad úplně každej člověk!"
B: "Jó, pani, takový křečovky to nic nejni, ale slepý střevo, to je těžká nemoc a já k tomu mám eště išias, cukrovku a štítnou žlázu!"
A: "Pani, já taky nemám jenom křečovky, víte co já všecko mám, a víte co mně to stojí peněz?"
B: "Vy se máte, vy máte asi fůru peněz, ale co já s mojí ubohou penzičkou!"
A: "Kdybych já neměla penzi po manželovi, tak bych na to taky neměla, nemyslete si!"
B: "Nojó, jestli byl váš pán generál, tak to si žijete, jako stará Pustinová vod nás z baráku!"
A: "No, dovolte, můj muž nebyl žádnej generál, ale strojvůdce na dráze!"
B: "To je taky takový koryto, pani, podívejte se Gross, ten to dotáh' až na předsedu vlády!"
A: "Vy už mi dete na nervy, pani Baštová, já sem slyšela, že ten váš byl milicionář, takže rači mlčte!"
B: "Co, já že musim mlčet? A vy se tady budete roztahovat? Tak to teda né, pani...!"

Přerušil jsem tuto vyhrocenou debatu: "Vážené dámy, zapomněly jste obě, že jste se původně bavily o mezinárodním dni Alzheimerovy choroby. A víte, že tahle nemoc je mimo jíné demence provázená ztrátou paměti?"
"Na shledanou!" a nečekaje na odpověď, jsem opustil tuto útulnou oázu klidu...

https://youtu.be/v8wMIedHdwg