Návštěva Benátek n/Jiz.

V úterý 19. července 2016 jsme si vyjeli do mého rodného města t.j. do Benátek nad Jizerou. Členové této výpravy: Manželka Jituška, coby šoférka, moje dcera Brigita, coby okrasa výpravy moje vnučka Benjamínka Franka - a já, coby omšelé, čtvrté kolo u vozu. 

Po procházce městečkem a návštěvě hřbitova, kde odpočívají moje prarodiče z matčiny strany, děda a babička Semiánovi, jsme došli do zámeckého parku, kde jsme si napřed trochu odpočinuli, hlavně já,  po absolvovaném pochoďáku.

Dost vyhladovělí jsme se odtud odebrali do výletní restaurace "Šťastný hroch", která se shodou okolností nachází na pozemku Raabovy vily, ve zrenovovaném domečku pro perzonál, kde původně žili, můj děda s babičkou. Můj rodný dům se nachází o kousek dále, ale tam jsme bydleli pouze do mého jednoho roku. Můj otec, s neklidnou krví, si brzy našel lépe placené místo v Turnově, potom v Hradci Králové a nakonec v Praze, kde jsem začal chodit do školy. Od šesti let jsem pak jezdil každé prázdniny k babičce do Benátek.

Je to pro mne zvláštní hřejivý pocit sedět zas po tolika letech v babiččině jizbě, která byla vlastně celým bytem, tedy kuchyní, pokojem i ložnicí. Vybavují se mi tam vzpomínky dávno zapomenuté a já najednou vidím, kde stála postel dědy, kde postel babičky, kde kanape, stůl a židle, kde kamna, dvě skříně a umývadlo. Travnatý dvůr se dvěma javory a kaštanem, u nějž měl boudu zlý pes Rek a na druhé straně u dřevníku měl boudu malý hodný Azor. Ten dvůr byl pro mě

veliký jak prérie, dnes je vydlážděný a neuvěřitelně malý. 
A  můj rodný dům o kousek dál, kde jsem se sice narodil, ale od té doby tam nikdy nebydlel. Byla to novostavba a já dostal prý "ouročky" (= kožní vyrážka z vlhkosti bytu) a tak jsme se odsud odstěhovali do Turnova.

A ta restaurace s milou majitelkou paní Jitkou, je bezkonkurenční, útulnou hospůdkou nejen v Benátkách, ale asi v celém okolí. Počasí nám přálo, sluníčko nás hřálo, ale nepálilo, vítr ani déšť nás nepřepadl, takže ten náš výlet do Benátek a zas nazpátek, se na 100% vydařil...
A ještě můj děda, stavitel rybářských pramiček a maňásků pro mládež, přímo venku na dvoře, jinde by na to ani neměl plac...

A tady je píseň: "Pod modrou oblohou", ke které si můj otec tenkrát pozměnil text takto: "V těch krásných Benátkách, tam je náš kout, zde chceme bábinku s dědou obejmou...", celý text však, bohužel, už nemám k dipozici, jen to co si pamatuji a toho je už zatraceně málo...

https://youtu.be/DPeGxsgqqIQ