pátek 13. ledna 2017

Nedáme se otrávit!

K tomuto článku jsem si vypůjčil titulek z písně V+W. Komunističtí cenzoři měli tenkrát z textu této písně těžké dilema, vždyť Voskovec a Werich byli komunisty uznávaní levicoví umělci, ale tímto textem se od té jediné správné leninské cesty víceméně podezřele vzdálili. Jaká hrůza! Zmínili se v jisté sloce o našem prvním prezidentu TGM! Kovaní soudruzi rudli vzteky, zatímco slabší soudružky hrůzou omdlévaly.

Myslím, že tato píseň má tak silný text, který nám má dodnes i po těch více než 70 letech, stále co říci, a že je škoda, aby upadla do naprostého zapomenutí. Dnes totiž, v roce 2017, je atmosféra v našem státě opět tristní, ale řekněme si, že i na vzdory tomu, že nám hrozí vláda slovenského oligarchy s podporou neonacistů a komunistů, tak přesto: "Nedáme se otrávit!"

Jako študáci na vysoké v beznadějné době padesátých let,  jsme se s kamarádem Vlastíkem stali fanoušky V+W a začali se učit jejich texty písní i dialogy a forbíny nazpaměť. Já k tomu navíc udělal doprovod na kytaru a pracně si musel vyhledával dost náročné Ježkovy akordy ze starých not na klavír. Udělali jsme si takový repertoár asi z dvaceti písní a vystupovali s ním jen tak privátně na různých mejdanech, u táboráků, ve studentské koleji, kde Vlasta bydlel a vůbec při různých příležitostech. 

Jednou jsme byli dokonce pozváni na nějakou soutěž tvořivosti mládeže, abychom tam zazpívali něco z V+W, jako veselou vložku mezi svazáckými soubory. Nejdřív jsme to odmítli s tím, že nemáme modré košile, ale když nám dovolili civil, tak proč ne? Vybrali jsme si právě tuto píseň „Nedáme se otrávit“, ovšem v původní necenzurované podobě, tedy se slokou o Tomáši Masarykovi nakonec. Řekli jsme si, kdyby někdo něco namítal, že budeme dělat blbce, že o žádné cenzuře nic nevíme, vždyť přece nejsme v policejním státě! Uvedli jsme se sami bez konferenciéra slovy: A tady je Voskovec a Werich a jejich píseň: "Nedáme se otrávit!" 

Kdo to přišel na ten nápad, že je jen východ a západ? Už do knih napsal jeden mnich, že je též sever a jih. Že není jen hot nebo čehý, že moře má víc než dva břehy, že ať žijem' dnes či za starého Říma, nic nás nesmí otrávit!

Edison už na nohou moh‘ sotva stát, ještě ke všemu mu shořel reostat. Začal znova, nespal nejed‘, pil jen sodovku, nedal pokoj dokud nevymyslel žárovku!
Rf: Kde by byl, jistě by byl chybil, kdyby se dal otrávit? Byla by to metla ve světě bez světla, jak macarát po tmě žít!

Přes palice natažené kapuce, krucifix v ruce, karabáč po ruce, inkvizitoři hrozně očima koulejí: „Odvoláš svůj blud, Galileo Galilei?“
Rf: Kde by byl, jistě by byl chybil, kdyby se dal otrávit? Zařval jim do očí: „A přece se točí!“, věděl jak je otrávit!“

Tomášovi nevadil paďourů křik, on měl totiž celý život zvláštní zvyk. Nebál se a nekrad‘ a za slabé znal se prát, na pravdu si potrpěl a žvásty neměl rád!
Rf: Kde by byl, jistě by byl chybil, kdyby se dal otrávit? Dneska v tomto státu lid by neměl tátu, jenž ho učil volně žít. Masaryk se nebál a za pravdu znal se prát!...

Následoval bouřlivý potlesk a konferenciér se snažil rychle ohlásit další svazácký soubor, ale publikum tak řvalo, že ho vůbec nebylo slyšet. Museli jsme se tedy honem vrátit na pódium a do nastalého ticha konferenciér oznámil, že ještě přidáme píseň, "Kat a blázen".
Když jsme dozpívali, takzvaně "z voleje" a chtěli odejít, začalo publikum hlasitě skandovat: „Eš-tě, eš-tě, eš-tě!“
Museli jsme se podruhé vrátit na pódium a do ticha konferenciér ohlásil další číslo programu, svazácký soubor s písní „Rudý traktorista“ a my dva jsme rychle zmizeli do tmy za pódiem.
Samozřejmě, že toto naše památné vystoupení bylo zároveň naším největším úspěchem a zároveň špatnou čárkou do našich kádrových posudků...


Žádné komentáře: