NEDÁME SE OTRÁVIT! (ani covidem, ani Putinem)

Roky 1950 - 1954  (M+V)

Jako študáci na vysoké škole v beznadějné době padesátých let,  jsme se s kamarádem Vlastíkem stali fanoušky V+W a začali se učit jejich texty písní i dialogy a forbíny nazpaměť. To M je vlastně W na hlavě!  Já k tomu navíc udělal doprovod na kytaru a pracně si musel vyhledával dost náročné Ježkovy akordy ze starých not na klavír. Udělali jsme si takový repertoár asi z dvaceti písní a vystupovali s ním jen tak privátně na různých mejdanech, u táboráků, i ve studentské koleji, kde Vlastík bydlel a vůbec při různých narozeninových příležitostech. 

Jednou jsme byli dokonce pozváni na nějakou soutěž tvořivosti mládeže, abychom tam zazpívali něco z V+W, jako veselou vložku v programu mezi svazáckými soubory. Nejdřív jsme to odmítli s tím, že nemáme modré košile, ale když nám dovolili civil, tak proč ne? Vybrali jsme si právě tuto píseň „Nedáme se otrávit“, ovšem v původní necenzurované podobě, tedy se slokou o Tomáši Masarykovi nakonec. Řekli jsme si, kdyby někdo něco namítal, že budeme dělat blbce, to nám jde, že o žádné cenzuře nic nevíme, vždyť přece nejsme v policejním státě! Uvedli jsme se sami bez konferenciéra:  A tady je Voskovec a Werich a jejich píseň: "Nedáme se otrávit!"

 

Kdo to přišel na ten nápad, že je jen východ a západ? Už do knih napsal jeden mnich, že je též sever a jih. Že není jen hot nebo čehý, že moře má víc než dva břehy, že ať žijem' dnes či za starého Říma, nic nás nesmí otrávit!

Edison už na nohou moh‘ sotva stát, ještě ke všemu mu shořel reostat. Začal znova, nespal, nejed‘, pil jen sodovku, nedal pokoj dokud nevymyslel žárovku!

Ref: Kde by byl, jistě by byl chybil, kdyby se dal otrávit? Byla by to metla ve světě bez světla, jak macarát po tmě žít!

Přes palice natažené kapuce, krucifix v ruce, karabáč po ruce, inkvizitoři hrozně očima koulejí: „Odvoláš svůj blud, Galileo Galilei?“

Ref: Kde by byl, jistě by byl chybil, kdyby se dal otrávit? Zařval jim do očí: „A přece se točí!“, věděl jak je otrávit!“

Tomášovi nevadil paďourů křik, on měl totiž celý život zvláštní zvyk. Nebál se a nekrad‘ a za slabé znal se prát, na pravdu si potrpěl a žvásty neměl rád!

Ref: Kde by byl, jistě by byl chybil, kdyby se dal otrávit? Dneska v tomto státu lid by neměl tátu, jenž ho učil volně žít!

Masaryk se nebál a za pravdu znal se prát!...

Následoval bouřlivý potlesk a konferenciér se snažil rychle ohlásit další svazácký soubor, ale publikum tak řvalo, že ho vůbec nebylo slyšet. Museli jsme se tedy honem vrátit na pódium a do nastalého ticha konferenciér oznámil, že ještě přidáme píseň, "Kat a blázen".

Když jsme dozpívali, takzvaně "z voleje" a chtěli odejít, začalo publikum hlasitě skandovat: „Eš-tě, eš-tě, eš-tě!“ Museli jsme se tedy podruhé vrátit na pódium a do ticha konferenciér ohlásil další číslo programu, svazácký soubor s písní „Rudý traktorista“  a my dva  jsme rychle zmizeli do tmy za pódiem.

DODATEK: Dnes (listopad 2021), Když si tento text znovu pročítám, chtěl bych v něm ještě upřesnit pár bodů. Jsem čistokrevný typ českého seniora, je mi 90 let, prodělal jsem také covid plus infarkt, mám české občanství, ovšem tento stát se ke mně chová jako bych byl nebezpečný, mizerný šmejd, protože jsem v roce 1968 emigroval na západ, abych si zachránil svůj život před smrtí zastřelením ruskými, bolševickými primitivy. Ti nás, jako bratrská armáda přišli okupovat na 24 let. Myslel jsem si původně, že v těch svých samopalech mají jen slepé patrony, ale když se vedle mne vysypala výkladní skříň na Václaváku, kde byl mléčný bar, kam jsem chodil na snídani, pochopil jsem, že to není sranda! Když k tomu přičteme navíc 20 let (1948 až 1968) bolševické ideové okupace, tak to máme už 44 let nesvobody a já osobně k tomu mohu ještě přičíst 6 let nacistické okupace s II.světovou válkou, tak je to suma-sumárum 50 let ztraceného života, čili mi z mých 90 let zbylo jen 40 let, z čehož jsem prožil 27 let svobody v cizině a 13 let jsem byl dítětem v ČSR. 

A proto tedy tento stát, nemohu mít opravdu děsně rád... A ještě jedna drobnost: Za naši emigraci nám tento stát naměřil 18 měsíců na tvrdo, ukradl a nevrátil rodinný domek mé ženy v Přerově a orubal pod minimum naše penzičky. Díky Havlovi jsme nemuseli tu basu odsedět a naštěstí jsme oba dostali penze z Německa, takže ještě žijeme!   

»AHOJ, přátelé!«

A teprve od roku 2022 nám začíná znovu svítat! SVÍTÁ 

Stoprocentní muži