Můj duševní vývoj v dětství byl ovlivňován jednak světovou válkou, jednak rodičovskou výchovou ve smyslu katolického Desatera a jednak dostupnou literaturou, z čehož musím přiznat velkou část tvořila také literatura braková. Detektivky v nichž dominoval vysoce nadaný Leon Clifton či Sherlock Holmes si konkurovaly s romány kovbojskými ve dvou časopisech Rodokaps čili Romány do kapsy, jakož i jejich dvojčetem zvaným Rozruch.
A tady se musím vehementně zastat právě těch tzv. brakových románů kovbojských, které i přes ubohost děje, měly též kladný vliv na charaktery mládeže. V prostoru všech náleven whisky bylo většinou více olova než vzduchu, ale cizinec v kraji nebyl obávaným migrantem, nýbrž vždy gentlemanem k ženám a fair-play ve sporech a při soubojích. Příkladně takový cizinec z Texasu, říkejme mu třeba Bleskový Calwert, měl vždycky ostře řezané rysy, bronzově snědou tvář ošlehanou větry (nikoliv vlastními), byl vysoký šest stop a dva palce, měl široká ramena, štíhlý pas a nikdy naopak. Jeho colty musely viset zatr...(tři tečky) nízko. To byl pravý hrdina našich klukovských představ, takovým chtěl být každý z nás a to zanechalo i své stopy v našich duších. Byli jsme romantičtí, galantní, čestní a ve většině i pravdomluvní...
Proto se nemohu smířit s představou, že teď v moderní době, se některé pojmy zcela obrátily naruby, takže pravda a láska se stala nadávkou a podlá anonymita je internetovou nutností. Ve střetech lidí o cokoliv, se projevuje značný deficit čestnosti a fair-play ve vztahu k soupeři. Dnes v mezilidských diskuzích nikomu nevadí, že bojuje křivě a ze zálohy proti čestnému soupeři. On se nestydí, on je pyšným na svoji zbabělost! Jemu není trapno pateticky pronášet téze o nichž i ten poslední pablb ví, že jsou vylhané. Moc mně vadí, když někdo své ženě říká: "Tý vole!" a ve třetí osobě o ní mluví jako "má stará".
Jednou jsem dostal při sledování televize šok, když dva ministři ve vládní lavici si spolu privátně povídali a zapomněli vypnout mikrofon. Každá věta začínala i končila "tý vole" a když je pak na to někdo upozornil, uvedl jeden z nich jako omluvu: "No, kdyby se to stalo třeba doma, tak by to bylo normální, ale tady ve sněmovně je to holt senzace!" Já bych k tomu jen zděšeně podotkl: "Pane ministře, vy snad opravdu takhle mluvíte doma se svojí manželkou???"
Rovněž i běžné termíny jako "starobní důchodce" jsou odporné. Proč nelze říci třeba "senior" nebo "rentiér". A kde zůstala galantnost? Oslovení ženy "Madam" je přežitkem minulého tisíciletí! Život je tak děsně krátký a my si ho sami ničíme nesmyslnou nenávistí, proč, proboha, nemůžeme žít konečně bez kádrování druhých, bez podezírání a bez nenávisti v tomto našem rodokapsovém, zaškudlaném údolí diamantů, ale proč tedy říkáme český ráj to na pohled?
Jednou jsem dostal při sledování televize šok, když dva ministři ve vládní lavici si spolu privátně povídali a zapomněli vypnout mikrofon. Každá věta začínala i končila "tý vole" a když je pak na to někdo upozornil, uvedl jeden z nich jako omluvu: "No, kdyby se to stalo třeba doma, tak by to bylo normální, ale tady ve sněmovně je to holt senzace!" Já bych k tomu jen zděšeně podotkl: "Pane ministře, vy snad opravdu takhle mluvíte doma se svojí manželkou???"
Rovněž i běžné termíny jako "starobní důchodce" jsou odporné. Proč nelze říci třeba "senior" nebo "rentiér". A kde zůstala galantnost? Oslovení ženy "Madam" je přežitkem minulého tisíciletí! Život je tak děsně krátký a my si ho sami ničíme nesmyslnou nenávistí, proč, proboha, nemůžeme žít konečně bez kádrování druhých, bez podezírání a bez nenávisti v tomto našem rodokapsovém, zaškudlaném údolí diamantů, ale proč tedy říkáme český ráj to na pohled?
Zakončení brakových románů bylo po vzoru pohádek pro malé děti, také šťastné: Dobro vždy zvítězilo nad zlem, kladný hrdina nad padouchem a navíc si vzal tu nejkrásnější ženu a dceru největšího rančera a pak byl happyend. U nás je to všechno naruby, my známe jen problémy. Bohužel je tady fakt, že se ta mlčící, většinová a spokojená část naší populace nebrání a nechává se neustále rozeštvávat tou přiblblou, věčně nespokojenou a radikální menšinou, propagující "blbou náladu" a referendum proti Evropě je dominantou jejich samospasitelných hesel...
Tito budiči blbé nálady mají sen, že jednoho krásného dne s nenávistným výrazem fotbalových fanatiků ve tváři, budeme řvát v ulicích: "My chceme vystoupit z EU a NATO!" Jsem vlastně rád, že už jsem jen starým páprdou - a že se tohoto tristního konce, doufám, nedožiji...
Žádné komentáře:
Okomentovat