Když jsem vzal svoji dceru Brigitu prvně do náruče a ona se na mne podívala těma svýma kulatýma, šmolkově modrýma očičkama, zdálo se mi, že se mě chce zeptat: „Řekni mi táto, jak vypadá čas?“ Zřejmě jsem byl ovlivněn písní, která se tenkrát hodně hrála: Řekni mi mámo...
Byl jsem své dcerušce otcem i od 5 let matkou, samozřejmě se střídavými úspěchy, ale byli jsme taková harmonická dvojice, já jsem ji toleroval veškeré dětské prohřešky a vždycky to skončilo jen domluvou, nikdy jsem ji neuhodil a ona mi zas tolerovala pár mých kamarádek, které k nám přicházely a zase odcházely...
Později, když Brigit trošku povyrostla, jsme spolu chodili krmit kačenky k řece a jindy zase sbírat houby do lesa. Protože ona nacházela samé prašivky jedovaté, ty byly totiž barevně hezčí, Vymyslel jsem rafinovaný způsob hledání tak, aby našla houby jedlé. Hledal jsem o kousek dál a když jsem spatřil krásného hříbka, zavolal jsem: "Brigitko, pojď mi pomoct hledat, já tady někde cítím vonět hřiba, ale nevidím ho, nechal jsem si doma brýle!" A tak ona nacházela jedlé houby a já jsem je pouze vyčmuchával.
Ovšem nejčastěji a nejraději jsme si chodili zahrát golf na minigolfové hřiště a Brigitka mě občas benevolentně nechávala vyhrát. A ještě později, když jí bylo dvanáct, jsme šli spolu prvně na dětský karneval a dcerka si usmyslela, že by chtěla jít za vílu máje. Protestoval jsem, že takový kostým na jedno použití stojí moc peněz a ona ve skříni objevila starou bílou noční košili a matčin letní slamák, že by to stačilo jenom různě kytičkami ozdobit. Inu, pustili jsme se do toho, ona nějak připevnila umělé květinky na klobouk a já pomaloval tu košili vodovkami spoustou květů všeho druhu a výsledek byl skvost! Jenom jsem se modlil, aby nezapršelo a celá ta nádhera se nerozmočila jako ten hliněný Golem.
Nakonec bych chtěl říct, že jsem šťasten, že se mi podařilo z dcery vychovat zdravou, inteligentní a charakterní, půvabnou ženu, která nikdy nefetovala, takřka nekouřila ani neholdovala alkoholu, takže si snad ani moc nefandím, když řeknu, že jsem ji vychoval dobře. A možná právě proto, že se narodila na první jarní den, převzala i moje životní krédo: „Vnímej růže a vyhýbej se bahnu!“
Žádné komentáře:
Okomentovat