Ta vyběhla ze svého pokoje: "Ajó, papá, to je Frau Johansen, máma od Lindy, podívej, tady je eště jako bruneta, teď už je sice blond, ale to je jen tak vodbarvená na blond, chápeš?"
"To sice chápu, ale co s ní má jako být?" řekl jsem tázavě.
"Ona by se tě chtěla na něco zeptat, papá, a proto se tě mám já zeptat, jestli ti může dnes večer zatelefonovat?"
"To tedy nechápu, co je to za ženskou a co mi asi tak může chtít?" divil jsem se. Brigita mi to začala svým stylem vysvětlovat detailněji. "Papá, to je přece Frau Johansen, máma od Lindy a ona má taky problém s matikou přesně tak jako já..."
"Nechápu, Brigi, jakási Frau Johnson, kterou já vůbec neznám, má na blond, jak říkáš, odbarvené vlasy a současně problém s matematikou? Je mi jí sice líto, ale já pro ni přece nemohu nic udělat, chápeš? Nejsem ani holič, ale ani učitel matematiky!"
"Ne, papá. Frau Jo-han-sen nemá problém, ale její dcera Linda, tu přece znáš, moje kamarádka, ta má problém s matikou!"
"Aha, Linda, pozor, to není ta hezká černovlasá Alex, ani ta ubrečená Heike, ale ta Linda, aha, to je ta, co nosí tu mašličku ve vlasech, žejo?"
"Jo, papá, a ta Linda je taky tak blbá na matiku jako já a když jsem jí říkala, že mně doučuješ, a ze čtyřky jsem se už zlepšila na trojku, tak ta její máma se tě chce zeptat, jestli bys tu Lindu neučil taky, zároveň se mnou a řekla, že by ti to zaplatila," vysypala ze sebe Brigita.
"Samozřejmě, že tu Lindu vezmeme, proč ne, ale ovšem bezplatně. Nejsme žádný vydřiduši!"
A tak vznikla úvaha, že u nás, v pondělí a ve čtvrtek večer, od 7 – 8 hod. budu držet kurzy matematiky. To jsem ale ještě netušil, že ty dvě dvanáctileté holky si spolu domluvily takzvaný "Tajný plán XYZ". V podstatě se jednalo o to, že Linda se rozhodla utéct od své rodiny pryč, protože její otec, když přišel k nim na návštěvu a matka na Lindu žalovala, že prý moc zlobila a bůhví co všecko, začal na ni otec najednou řvát a když mu odmlouvala, vrazil jí pár facek. Linda se zatvrdila vůči rodičům a Brigita byla shodou okolností u toho, když plačící Linda křičela na rodiče: "Já tady u vás nezůstanu, vy jste na mně děsně zlí!"
Když mi tohle všechno na konci první hodiny matematiky obě dvě dívky svěřily, a že to je jejich tajný plán, nevěděl jsem v první chvíli, jak mám té Lindě říct, že to je všechno neproveditelný nesmysl, i když mi to na druhou stranu docela lichotilo...
"Tedy, to je pro mne velké uznání, Lindo, a to jsi myslela vážně, nebo to bylo jen tak řečeno ve zlosti?" zeptal jsem se.
"Ano, já to myslím moc vážně", řekla slzící Linda, "Herr Toms, prosím vás, nechte si mně adoptovat! Táta mě furt bije, skoro pokaždé když přijde k nám domu na návštěvu!"
"No, víš, papá, já bych byla taky ráda, spaly bysme s Lindou v mým pokoji..." ozvala se Brigita.
"Děvčata, uvažujte, teď jako dospělé ženy. To přece nejde. To je tak: zaprvé, s adopcí by museli souhlasit oba rodiče Lindy, o čemž velice pochybuji. A zadruhé, by mi soud Lindu nesvěřil, to bych musel být ženatý a mít vlastní úplnou rodinu. Na to jsou celkem přísné paragrafy."
Zdálo se, že to dívky pochopily, ale netušil jsem, že si z toho vzaly jako resumé nový úkol, zařídit to tak, abych se já oženil s Lindinou matkou. Pak by bylo rázem po všech Lindiných problémech a bydlet by se mohlo u nás!
Když se příště na toto téma obě dívky znovu radily, Brigita začala pochybovat: "Ty, Lindo, já se bojím, že by papá nesouhlasil, brunety se mu sice líbí víc než blondýny, ale on se už vůbec nechce ženit." Linda byla mazanější: "Koukni, to by se dalo nějak zaonačit, přesně jako ve filmu, co jsem viděla. Oni dva by se někde sešli sami bez nás a bylo by to v noci. Aby to bylo hodně romantický, byla by tam hudba jako k tanci, takže by u nich začaly působit hormony, aby se začali při tanci líbat. A pak už to není problém, aby byla i svatba...
Doma pak řekla Linda své mamince sladkým hlasem: „Mami, tady ve vlasech u pěšinky je vidět, že máš ve skutečnosti hnědý vlasy. Proč si je furt odbarvuješ, když ti to takhle vůbec nesluší?“
„Prosím tě, jak jsi na to přišla, každému se to takhle líbí mnohem víc“, oponovala matka. "Kdo ti tohle nakukal?"
„No, třeba táta od Brigity říkal, že tmavé vlasy by ti slušely líp!“
„To nechápu, vždyť mě skoro vůbec nezná. Když se potkáme třeba v Edece, tak kromě pozdravu ani nepípne. A že by ho zajímaly moje vlasy, to je naprostej nesmysl!“
"No, víš, ukázala jsem mu tu tvoji fotku, víš, tu jak jsi byla nemocná v posteli, ještě s tmavými vlasy a moc ses mu líbila!"
"Cože, ty jsi mu ukazovala moji fotku v posteli? Dítě, jsi ještě k zachránění? Jak jsi na takovou pitomost přišla? To snad není pravda, jak já teď před ním vypadám, že mě nabízíš, jako na perským trhu! To se tomu pánovi musí ihned vysvětlit!" a jala se vytáčet telefon: "Haló, je to Herr Toms? Tady je Nicol Johansen. Guten Tag..."
"A už to jede!" pomyslela si spokojená Linda, "teď ještě, aby se projevily ty hormony..."
Dívčí "Tajný plán XYZ" byl úspěšný čtyřnásobně. Nikdo z nás o něm nechtěl mluvit, ale každý z jiného důvodu: Linda byla ráda, že se to takhle rozjíždí a nerada by to byla zakřikla, Brigita byla ráda, že se na ni nezlobím, že to zpunktovala a já jsem byl rád, protože jsem o jakékoliv svatbě nechtěl mluvit.
Frau Nicol byla spokojená, protože o plánu obou dívek neměla tušení...
Nakonec to skončilo správným happyendem: Obě dívky Brigita i Linda, po mých matematických kurzech zvládly matiku do konce roku na dvojku a my s paní Nikol jsme se tak nějak docela skamarádili...
Pokrač.: Linda a Brigit zlobí
Žádné komentáře:
Okomentovat