neděle 5. listopadu 2017

Tajný plán XYZ

Jednou když jsem přišel z práce domů, všiml jsem si, že v předsíni na zemi leží nějaká fotka. Byla na ní jakási ležící žena v posteli, zvedl jsem ji a volám na dceru: "Brigit, co se to tu válí na zemi za fotku?"
Brigita vyběhla ze svého pokoje: "Ajó, papá, to je Frau Johansen, máma od Lindy, podívej, tady je eště jako bruneta, teďuž je sice blond, ale to je jen tak vodbarvená, víš..."
"No a co má bejt?" řekl jsem tázavě.
"Ona by se tě chtěla na něco jako optat, papá, a proto se tě mám já zeptat, jestli ti může dnes večer zatelefonovat?
"To nechápu, co je to za ženskou a co mi asi tak může chtít?" divil jsem se. Brigita mi to začala vysvětlovat detailněji. "To je přece Frau Johansen, máma od Lindy a ona má taky problém s matikou jako já..."
"Furt nechápu, Brigi, jakási  Frau  Johnson, kterou neznám, má jak říkáš obarvené vlasy a problém s matematikou? Je mi jí líto, ale víc pro ni nemohu udělat!" 
"Ne, papá. Frau Jo-han-sen nemá problém, ale Linda, tu přece znáš, moje kamarádka, ta má problém s matikou!"
"Aha, Linda, pozor, to není ta černovlasá Alex, ani ta ubrečená Heike, ale ta Linda, je aha, co nosí tu mašličku ve vlasech, jo?"
"Jo, papá, a ta Linda je taky tak blbá na matiku jako já a když jsem jí říkala, že mně doučuješ, a ze čtyřky jsem se už zlepšila na trojku, tak ta její máma se tě chce zeptat, jestli bys tu Lindu neučil taky, zároveň se mnou, že by ti to zaplatila," vysypala ze sebe Brigita.
"Samozřejmě, že ji vezmeme, proč ne, ale bezplatně..."

A tak se rozjely u nás, vždy v pondělí a ve čtvrtek večer, od sedmi do osmi kurzy matematiky. To jsem ale ještě netušil, že ty dvě čtrnáctileté holky si spolu domluvily takzvaný "Tajný plán XYZ". V podstatě se jednalo o to, že Linda se rozhodla utéct z rodiny pryč, protože její otec, když přišel k nim na návštěvu a matka na Lindu žalovala, že moc zlobila a bůhví co všecko, začal na ni otec najednou řvát a když mu odmlouvala, vrazil jí pár facek. Linda se zatvrdila vůči rodičům a Brigita byla shodou okolností u toho, když plačící Linda křičela na rodiče: "Já tady u vás nezůstanu, vy ste na mné zlí!"

"A co budeš asi dělat, kam půjdeš? A kde budeš bydlet?" ptal se jízlivě táta. A Linda řekla: "Já poprosím pana Tomse, aby si mě adoptoval a budu bydlet s Brigitou u nich. Herr Toms nikdy Brigitu nebije, on je na ni hodnej a chodí s ní hrát minigolf do Wiesbadenu a k Italovi nebo k Číňanovi s ní chodí na večeři!"
Když mi tohle všechno na konci první hodiny matematiky obě dvě dívky svěřily, a že to je jejich tajný plán, nevěděl jsem v první chvíli, jak mám té Lindě  říct, že to je všechno neproveditelný nesmysl, i když mi to lichotilo. 
"Tedy, to je pro mne velké uznání, Lindo, a to jsi myslela vážně, nebo to bylo jen tak řečeno ve zlosti?" zeptal jsem se.
"Ano, to myslím moc vážně", řekla plačící Linda, "prosím vás, nechte si mně adoptovat! Táta mě furt bije skoro pokaždé když přijde k nám domu na návštěvu!"
"No, víš, papá, já bych byla taky ráda, spaly bysme s Lindou v mým pokoji..." ozvala se Brigita.
"Děvčata, uvažujte, teď jako dospělé. To přece nejde. To je tak: zaprvé, s adopcí by museli souhlasit oba rodiče Lindy, o čemž pochybuji.  A zadruhé by mi soud Lindu nesvěřil, to bych musel být ženatý a mít vlastní úplnou rodinu. Na to jsou celkem přísné paragrafy."
Zdálo se, že to dívky pochopily, ale netušil jsem, že si z toho vzaly jako resumé nový úkol, zařídit to tak, abych se já oženil s Lindinou matkou. Pak by bylo rázem po všech Lindiných problémech.

Když se příště na toto téma obě dívky znovu radily, Brigita začala pochybovat: "Ty, Lindo, já se bojím, že by papá nesouhlasil, brunety se mu sice líbí víc než blondýny, ale on se už vůbec nechce ženit."  Linda byla mazanější: "Koukni, to by se dalo nějak zaonačit, přesně jak v jednom filmu. Oni dva by se někde sešli sami bez nás a bylo by to v noci. Aby to bylo hodně romantický, byla by tam hudba jako k tanci, takže by u nich začaly působit hormony, aby se začali líbat. A pak už to není problém, aby byla svatba.

Doma pak řekla Linda své mamince sladkým hlasem: „Mami, tady ve vlasech u pěšinky je vidět, že máš ve skutečnosti hnědý vlasy. Proč si je furt odbarvuješ, když ti to takhle nesluší?“
„Prosím tě, jak jsi na to přišla, každému se to takhle líbí mnohem víc“, oponovala matka.
„No, třeba táta od Brigity říkal, že tmavé vlasy by ti slušely líp!“
„To nechápu, vždyť mě skoro vůbec nezná. Když se potkáme třeba v Edece, tak kromě pozdravu ani nepípne. A že by ho zajímaly moje vlasy?“
"No, ukázala jsem mu tu tvoji fotku, víš, tu jak jsi byla nemocná v posteli, ještě s tmavými vlasy a moc ses mu líbila!"
"Cože, ty jsi mu ukazovala moji fotku v posteli? Dítě, jsi ještě k zachránění? Jak jsi na takovou pitomost přišla? To snad není pravda, jak já teď před ním vypadám, že mě nabízíš jak na perským trhu! To se mu musí ihned vysvětlit!" a jala se vytáčet telefon: "Haló, to je Herr Toms? Tady Nicol Johansen..."
"A už to jede!" pomyslela si spokojená Linda, "teď ještě, aby se projevily ty hormony..."

Během našeho telefonátu bylo dohodnuto, že pozítří večer přijdou paní Nicol s Lindou k nám, na improvizovaný matematicko-seznamovací večírek. Paní Nicol poslechla svou dceru a nechala si obarvit vlasy na svoji původní barvu. Brigita ještě honem donesla něco sladkého ke kafi od cukráře a jinak se grilovaly steaky na balkoně, popíjelo se Chateauneuf-du-Pape a zobalo se kešu a sýrové jednohubky. K tomu hrála v pozadí z magneťáku má favoritní hudba od Cole Portera a Duke Ellingtona. Nakonec byl koupený dortík a káva.

Dívčí "Tajný plán XYZ" byl úspěšný čtyřnásobně. Nikdo z nás o něm nechtěl mluvit. ale každý z jiného důvodu: Linda byla ráda, že se to takhle rozjíždí a nerada by to zakřikla, Brigita byla ráda, že se na ni nezlobím a já jsem byl rád, protože jsem o jakékoliv svatbě nechtěl nic slyšet.  I paní Nicol byla spokojená, protože o tajném plánu dívek neměla nejmenší tušení.
A tak nakonec to skončilo happyendem: Obě holky Brigita i Linda, po mých matematických kurzech doučovacích, zvládly matiku do konce roku na dvojku a my s paní Nikol jsme se zkamarádili..! 


Žádné komentáře: