čtvrtek 28. prosince 2017

Mejdan, zpěv a falešné oči...

Bylo takové pošmourné dušičkové počasí a já seděl doma, sám v celém bytě, rodiče byli u příbuzných a sestra u kamarádky na chatě. Zavolal jsem Honzovi, že bych někam vyrazil a on nato, že když mám volnou provozovnu sám pro sebe, tak uděláme mejdan ve čtyřech, on, že zajistí dvě krásné kámošky Hanu a Lucii a já zase pohoštění. Jako podmínku si ovšem kladl, že se budu zajímat jen o Lucii, tu Haničku si chce výhradně rezervovat pro sebe. 

Když se večer dostavil Honza s oběma dívkami, viděl jsem hned, že se má neblahá předtucha potvrdila. Jedna byla nápadně hezká a ta druhá, patrně určená pro mne, byla tuctovka s mastnými vlasy a ofinou nad čelem. Nasadil jsem ale příjemný obličej hostitele a oslovil tu ošklivku: „Vítám vás, velevážená slečno Lucie, v mém podkrovním doupěti!“ 
„Doupě je krásný, ale jinak jste na omylu, já jsem totiž Hanka!“, vypískla dívka a rozesmála se na celé kolo. 
„Lucie jsem já“, řekla mi ta krásná. A první, co mě napadlo bylo, že ten hlupák Honza má sice úplně zvrácený vkus, ale že to je právě moje výhoda. Zábava se rozjela rychle, já jsem hrál na kytaru a Honza imitoval různé známé osobnosti a všichni jsme si vzájemně padli do oka.

Zábava se rozjela zcela nenuceně, zpívalo se s kytarou, jedli jsme mé vlastnoručně vyrobené jedno-hubky, pilo se červené víno, kombinované s Mysliveckou a Honza imitoval všechno, co se dalo. Jenže v tom nejlepším, v jedenáct hodin, prohlásila Hana, že musí končit, musí být doma nejpozději před půlnoci. Přemlouvání nebylo nic platné. Do toho se ozvala Lucie: „Já tedy domů nespěchám, mně se to tu moc líbí, mě to tu baví, takže bych se ještě hodinku zdržela, jestli hostitel nic nenamítá.“
„No, Lucie, ty ses zbláznila, já se bojím jít sama“, kníkla Hana.
„Vždyť tě jistě Honza galantně doprovodí, že jo, Honzo“, řekla sugestivně Lucie.
„Ano, to je samozřejmý, Haničko, jsem přece galantérní“, potvrdil Honza.

A tak jsme neplánovaně zůstali s tou nádhernou Lucií sami. Sotva ti dva odešli, zatvářila se sexy jako vamp a já jsem najednou postřehl v jejích zelených očích jakousi podivnou faleš a získal nepříjemný pocit, že ta dívka něco předstírá. Začal jsem být nesvůj, vypomáhal si kytarou a romantickými písněmi a mezi to jsem jí vyprávěl své zážitky z vojny, jen abych získal čas. 
Jakmile bylo dvanáct, navrhl jsem jí, že ji doprovodím domů, aby nepřišla moc pozdě. Snažila se mi sice vysvětlit, že až tak moc nepospíchá a vůbec, jestli by nemohla zůstat do rána a vyspat se na tom malém kanapíčku. Vymluvil jsem se na to, že se už každou chvíli se vrátí má sestra z chaty a to by byl trapas. Takže nakonec jsme si vyměnili telefony, odvedl jsem ji k tramvaji a dostal letmý polibek na rozloučenou.

Marně jsem pak dumal, proč jsem měl z té Lucie takový nepříjemný pocit? Proč jsem se, já blbec, o nic ani nepokusil? Zelené oči přece nemusí být falešné, to je nesmysl! Před Vánocemi mi Lucie z ničeho nic zatelefonovala, že by se mnou potřebovala nutně mluvit a tak jsme se sešli v kavárně Louvre. Slušelo jí to a já znovu litoval, že jsem tu příležitost tehdy nevyužil.
„Víš, Míro, já mám na tebe takový speciální intimní dotaz“, spustila Lucie, „ty jsi na tom mejdanu, mezi jiným něco vyprávěl o jedné tvé známé, že ta má zase známého doktora, a ten že dělá nelegální potraty za tři tisíce korun. No, a já bych to... taky potřebovala. Mohl bys mi dát spojení na tu tvoji známou? Byla bych ti moc vděčná.“
Ve mně hrklo: „A tys to už věděla a přesto jsi chtěla u mně zůstat přes noc?“
„Ne-ne, to ne, to se mi přihodilo až teď v prosinci!“, řekla jako kdyby za nic nemohla, jako by se jednalo třeba o žloutenku. 
„No, tak to je dost času, jak jsem slyšel, to musí to být provedeno mezi druhým a třetím měsícem!“
„Já bych to ale radši chtěla co nejdříve, zeptej se prosím tě, jestli by to šlo už teď v lednu, to víš jsem jako na trní“, Lucie se snažila vypadat nešťastně i svůdně.

„Tak dobře, já se zeptám té mé známé a zavolám ti.“  V hloubi duše jsem však měl podezření, že Lucie to věděla už na tom mejdanu a chtěla mě do toho namočit, ale můj andělíček strážníček mě varoval a proto ten můj nepochopitelný pocit. V tom smyslu jsem také informoval mou známou Renátu a ta slíbila, že z té Lucie rozhodně nějakým způsobem tu pravdu vytáhne.

A skutečně, ta mazaná Lucie se Renátě, jako žena ženě svěřila, že už je ve třetím měsíci, ale ten její milej, že je ženáč a potrat rád zaplatí, jen když do té věci nebude sám nijak zapleten. Takže ji napadlo vyspat se se mnou, já jsem muž volný, rozvedený a tudíž by mě mohla beze všeho uhánět, nejen o prachy, ale i třeba o svatbu. Renáta byla také šokována a řekla mi: "Víš, že ta zmije-Lucie je sice mazaná, ale přitom blbá, že jí to vůbec nedošlo, že já ti všechno vyzvoním, protože živelně nenávidím takovou podlost a faleš! Tfůj!" odplivla si Renáta. 
Když pak bylo po všem, zavolal jsem Lucii a to, co jsem jí řekl se absolutně nedá reprodukovat. Mě hlavně naštvala její nehoráznost, chtít to původně na mne nahrát a když to neklaplo, tak ještě mě požádat jako kámoše o radu a pomoc! Uznávám, že hlupák Honza byl chytřejší než já...

Žádné komentáře: