Bylo takové pošmourné dušičkové počasí a já seděl doma, sám v celém bytě, rodiče byli u příbuzných a sestra u kamarádky na chatě. Zavolal jsem Honzovi, že bych někam vyrazil a on nato, že když mám "volnou provozovnu" sám pro sebe, tak uděláme mejdan ve čtyřech, on, že zajistí dvě krásné kámošky Hanu a Lucii a já zato pohoštění. Jako podmínku si ovšem kladl, že se budu zajímat jen o Lucii, tu Haničku si chce výhradně rezervovat sám pro sebe.
Když se večer dostavil Honza s oběma dívkami, viděl jsem hned, že se má neblahá předtucha potvrdila. Jedna byla nápadně hezká a ta druhá, patrně určená pro mne, byla tuctovka s mastnými vlasy a ofinou nad čelem. Nasadil jsem ale příjemný obličej hostitele a oslovil tu ošklivku: „Vítám vás, velevážená slečno Lucie, v mém podkrovním doupěti!“
„Doupě je krásný, ale jinak jste na omylu, já jsem totiž Hanka!“, vypískla dívka a rozesmála se na celé kolo.
„Lucie jsem já“, řekla mi ta krásná. A první, co mě napadlo bylo, že ten hlupák Honza má sice úplně zvrácený vkus, ale že to je vlastně moje výhoda. Zábava se rozjela rychle, já jsem hrál na kytaru a Honza imitoval různé známé osobnosti a všichni jsme si celkem padli do oka.
Zábava se rozjela zcela nenuceně, zpívalo se s kytarou, jedli jsme mé vlastnoručně vyrobené jedno-hubky, pilo se červené víno, kombinované s Mysliveckou a Honza imitoval všechno, co se dalo. Jenže v tom nejlepším, v jedenáct hodin, prohlásila Hana, že musí končit, měla být doma nejpozději v jedenáct. Přemlouvání nebylo nic platné. Do toho se ozvala Lucie: „Já tedy domů nespěchám, mně se to tu moc líbí, takže bych se ještě hodinku zdržela, jestli hostitel nic nenamítá.“
„No, Lucie, ty ses zbláznila, já se bojím jít sama“, kníkla Hana.
„Vždyť tě jistě Honza galantně doprovodí, že jo, Honzo“, řekla sugestivně Lucie.
„Ano, to je samozřejmý, Haničko, jsem přece galantérní gentleman“, potvrdil Honza.
A tak jsme neplánovaně zůstali s tou nádhernou Lucií sami. Sotva ti dva odešli, zatvářila se sexy jako vamp a já jsem najednou postřehl v jejích černých očích jakousi podivnou faleš a získal nepříjemný pocit, že ta dívka něco předstírá. Začal jsem být nesvůj, vypomáhal jsem si kytarou a romantickými písněmi a mezi to jsem jí vyprávěl své zážitky z vojny, jen abych získal čas, aby nedošlo na sex...
Jakmile bylo dvanáct, navrhl jsem jí, že ji doprovodím domů, aby nepřišla moc pozdě. Snažila se mi sice vysvětlit, že až tak moc nepospíchá a vůbec, že by mohla zůstat třeba do rána a vyspat se na tom malém kanapíčku. Vymluvil jsem se na to, že se už každou chvíli se vrátí má starší sestra z chaty a to by byl trapas. Takže nakonec jsme si jen vyměnili telefony, odvedl jsem ji k tramvaji a dostal letmý polibek na rozloučenou.
Marně jsem pak dumal, proč jsem měl z té Lucie takový nepříjemný pocit až strach? Proč jsem se, já blbec, o nic ani nesnažil? Černé oči přece nemusí být falešné, to je nesmysl! Před Vánocemi mi Lucie z ničeho nic zatelefonovala, že by se mnou potřebovala nutně mluvit a tak jsme se sešli v kavárně Louvre. Slušelo jí to a já trochu litoval, že jsem tu příležitost tehdy nevyužil.
„Víš, Míro, já mám na tebe takový speciální intimní dotaz“, spustila Lucie, „ty jsi na tom mejdanu, mezi jiným něco vyprávěl o jedné tvé známé, že ta má zase známého doktora, a ten že dělá nelegální potraty za tři tisíce korun. No, a já bych to... taky potřebovala. Mohl bys mi dát spojení na tu tvoji známou? Byla bych ti opravdu moc vděčná.“
Ve mně hrklo: „A tys to už věděla a přesto jsi chtěla u mně zůstat přes noc?“
„Ne-ne, to ne, to se mi přihodilo až teď v prosinci!“, řekla jako kdyby za nic nemohla, jako by se jednalo třeba o rýmu.
„No, tak to je dost času, jak jsem slyšel, to musí to být provedeno mezi druhým a třetím měsícem!“
„Já bych to ale radši chtěla co nejdříve, zeptej se prosím tě, jestli by to šlo už teď v lednu, to víš jsem jako na trní“, Lucie se snažila vypadat nešťastně s přitom též svůdně. Viděl jsem ji najednou v úplně jiném světle: „Tak dobře, já se zeptám té mé známé a zavolám ti.“ V hloubi duše jsem však měl těžké podezření, že Lucie to věděla už na tom mejdanu a chtěla mě do toho namočit, ale můj andělíček strážníček mě varoval a proto ten můj tenkrát nepochopitelný pocit strachu. V tom smyslu jsem také informoval mou známou Renátu a ta mi slíbila, že z té Lucie rozhodně nějakým způsobem tu pravdu vytáhne...
A skutečně, ta mazaná Lucie se Renátě, jako žena ženě svěřila, že už je ve třetím měsíci, ale ten její milej, že je ženáč a potrat rád zaplatí, jen když do té věci nebude sám nijak zapleten. Takže ji napadlo vyspat se se mnou, já jsem muž volný, rozvedený a tudíž by mě mohla beze všeho uhánět, nejen o prachy, ale i třeba o svatbu. Renáta byla také šokována a řekla mi: "Víš, že ta zmije-Lucie je sice mazaná, ale přitom hloupá, že jí to vůbec nedošlo, že já ti vše vyzvoním, protože živelně nenávidím takovou podlost a faleš...Fůj!" odplivla si Renáta.
Když pak bylo po všem, zavolal jsem Lucii a to, co jsem jí řekl se absolutně nedá reprodukovat. Mně hlavně naštvala její nehoráznost, chtít to původně na mne nahrát a když to neklaplo, tak ještě mě požádat jako kamaráda o radu a pomoc! Uznávám, že můj kámoš Honza byl chytřejší než já, a ve mně zůstala ještě poměrně dlouhou dobu taková nepříjemná, mejdanová pachutˇ...
