„Chápu, tvoje žena Ti dává zabrat v tom smyslu, že je panovačná, rozmarná a chladná, totéž co jsem zažil já taky a proto jsem se nakonec chtě-nechtě rozvedl. Když totiž nejsou děti, tak to není vůbec žádnej problém.“
„Ne, tak to u nás není“, řekl váhavě Dalibor, „Žéňa je totiž...“
„Prosím tě, to zní moc sucharsky, proč říkáš své ženě žéňo?“, přerušil ho Jiří.
„Protože se tak jmenuje, je křtěná Eugenie! Ale mně vadí to, že je čím dál častěji taková, jak bych to nazval, taková roztoužená a až děsně nyvá...“
„Jestli tomu správně rozumím, tak tím chceš říct, že je opakem ženy chladné, je to prostě vášnivka. Ale to je přece její plus, to je to, co jsem já u mé ženy neustále postrádal!“
„Nojo, vono asi všeho moc škodí...“, řekl Jiří, aby něco řekl. Neměl tušení, co se v takovémto případě říká, aby to nevypadalo buransky nebo oplzle.
„Podívej, Jirko, já mám na tebe prosbu. Já tě pozvu některej den k nám na večeři, abys poznal Žéňu osobně a pak mi třeba něco poradíš. Vždycky jsi mi dovedl dobře poradit.“
Když pak šel Jiří ke Šváchovům na večeři, představoval si, jak asi ta Žéňa vypadá. Bude to patrně bezvýrazná, ale nyvá blondýna, no a Borek to je suchar, tak aspoň kdyby ta Žéňa uměla dobře vařit. Jenže opak byl pravdou, Žéňa byla velice atraktivní, zábavná, sexy bruneta, no a vařit uměla taky. Při večeři mu vyprávěla, jaká věc se v tomhle jejich domě hrůzy nedávno odehrála. Jedna jejich osamělá sousedka, bydlící v bytě pod nimi, byla v noci zavražděna nějakým neznámým pachatelem. Tři dlouhé dny to tady vyšetřovala policie, ale toho vraha doposud nedopadli.
„A zjistilo se aspoň, jaký byl motiv vraždy?“, zeptal se Jiří.
„V bytě se nic neztratilo, žena byla uškrcena, prý to byl nějaký úchylák.“ Žéňa vypadala ještě teď dost vzrušená a dodala: „Já jsem tak ráda, že jste k nám dnes přišel, je totiž středa a Borek chodí každou první a třetí středu v měsíci hrát ping-pong a já abych se tu sama v bytě klepala a asi se zbláznila strachy...“
„Pozor, to jsem ale nevěděl...“, řekl překvapeně Jiří a Borek mu bleskově skočil do řeči: „Jo, promiň, zapomněl jsem ti to říct, že mám dnes vod osmi do deseti ten turnaj, ale já počítám, že jsem pár minut po desáté zpátky doma a Žéňa se aspoň nebude bát, když tady budeš s ní, doufám, že ti to nevadí?“
„Ne, samozřejmě, že nevadí, naopak budu velice rád dělat krásné ženě Žéně bodyguarda!“ Přitom mu ale prolétlo hlavou, jestli to Borek neudělal schválně, aby byl určitou dobu s jeho ženou sám. Když Borek odešel a Žéňa připravila kávu s pečivem na malý konferenční stolek u rohového gauče, kam se přesunuli, bzučelo mu stále v hlavě: „Co se asi teď právě ode mne očekává?“ Žéňa mu začala líčit problémy jejich manželství, při čemž si rozpustila své husté, dlouhé vlasy.
Jiří si byl vědom toho, že tato žena je přesně jeho typ, ale že jí to nesmí dát najevo. Seděla tak blízko vedle něj a byla si zřejmě dobře vědoma svého atraktivního vzhledu v domácích šatech s dekoltem, který při určitém pohybu dovoloval, jakoby nevědomky, ukázat tvary, které měly zůstat zahaleny. Jejich kolena se pod stolkem chvílemi nechtěně dotkla. Jiří věděl, že gentleman se nesmí nechat takto snadno zmanipulovat krásnou Venuší a držel se své, možná zbytečně přísné zásady: Vdaná žena je pro mne tabu! Musel hlídat své pohledy do dekoltu a výhradně se soustředit jenom na to, co mu nyvá Žéňa vypráví. Najednou řekla něco, co ho rázem vytrhlo z jeho úvah: "Jak také jistě víte, Borek je gay a naše manželství je jakási kamufláž a fraška pro naše rodiče, příbuzenstvo a přátele."
Jiří byl překvapen: "To tedy nevím, ale teď se mi možná vysvětluje, proč Borek se mnou chtěl stále kamarádit i když já jsem o něj vlastně nikdy moc nestál. Už na obecné, kde jsme spolu seděli v jedné lavici, mi párkrát z ničeho nic začal cumlat ucho, což se mi eklovalo, nechápal jsem proč to dělá a vztekle jsem se ohražoval."
"Je to tak, Jiří, to už byly první známky jeho vrozené homosexuality. Zajímavé je, že se při našem seznámení dovedl tak ovládat, že jsem nic nepoznala a naopak jeho zdrženlivé chování ke mně jsem považovala za charakter, na rozdíl od jiných mužů, jejichž jedinou myšlenkou a cílem všeho snažení byla postel.
"Žeňo, přiznávám se po pravdě a bez mučení, že se těm mužům, co s vámi chtěli mít sex, vůbec, ale ani trochu, nedivím..."
"Chcete tím snad říct, že byste také... né, neříkejte to, ale poraďte mi, co bych měla v této situaci udělat, víte my jsme se už o tom několikrát dohadovali, ale Borek mě má prý rád svým způsobem ale bez sexu. Takže on má přítele a já nemám ani manžela ani přítele..."
"A jak dlouho už to takhle vedete, jestli se smím zeptat?" řekl opatrně Jiří.
"Představte si, že už víc než tři roky, někdy jsem..."
Vtom klika cvakla, dveře letí a Borek vchází do dveří. Jiří pomalu vstal a začal se s nimi loučit: „Přátelé, tak jsme si tady krásně popovídali, děkuji za vaše pohostinství a co se týče vašeho vztahu, nepřísluší mi vám zde cokoliv kázat. Ale oba jste mne požádali o radu, takže: „Máte velké štěstí, že nemáte děti a zde je má rada čistě shakespearovská: „Rozvod či ne-rozvod - to je to, oč tady běží!“
"Děkujeme oba dva za vaši radu, Jiří, a mějte se hezky", řekla Eugenie a z jejích očí jmenovaný vyčetl: "Brzy zase na shledanou!"
"Chcete tím snad říct, že byste také... né, neříkejte to, ale poraďte mi, co bych měla v této situaci udělat, víte my jsme se už o tom několikrát dohadovali, ale Borek mě má prý rád svým způsobem ale bez sexu. Takže on má přítele a já nemám ani manžela ani přítele..."
"A jak dlouho už to takhle vedete, jestli se smím zeptat?" řekl opatrně Jiří.
"Představte si, že už víc než tři roky, někdy jsem..."
Vtom klika cvakla, dveře letí a Borek vchází do dveří. Jiří pomalu vstal a začal se s nimi loučit: „Přátelé, tak jsme si tady krásně popovídali, děkuji za vaše pohostinství a co se týče vašeho vztahu, nepřísluší mi vám zde cokoliv kázat. Ale oba jste mne požádali o radu, takže: „Máte velké štěstí, že nemáte děti a zde je má rada čistě shakespearovská: „Rozvod či ne-rozvod - to je to, oč tady běží!“
"Děkujeme oba dva za vaši radu, Jiří, a mějte se hezky", řekla Eugenie a z jejích očí jmenovaný vyčetl: "Brzy zase na shledanou!"
