Můj kamarád Franta je ještě starší než já a takových lidí už je málo. Vážím si jeho názorů a tak jsem se ho nedávno zeptal: "Kdy už konečně jednou lidi pochopí, že bychom měli pouze jednorázově oddělit zrno od plev, tyto nepustit do státních funkcí, ať se živí jinak, protože tenhle plácek je náš domov, ne jejich. Nemá smysl ani logiku se všichni vzájemně nenávidět, rozšlapávat si bábovičky a neustále se kádrovat, strašit, okrádat a podezírat jeden druhého, nebo ho přímo ničit. Mnohem smysluplnější je přece mít se rádi, zpívat a tančit, smát se a ne furt jen, že kujem pikle v kavárně tak jako třeba my dva! A vůbec, proč radši nepijem kukle v hospodě?"
Franta mě překvapil svým vysvětlením: "Protože v hospodách se scházejí dělníci, rolníci a pracující inteligence!" To mě, přiznávám, dosud nikdy nenapadlo. A Franta na to: "To jsou všechno výdobytky komunistické výchovy, to jest, třídní nenávisti která trvala skoro tři generace. Kdyby totiž ta zvrácená výchova lidí trvala jen jednu generaci, stačilo by se toto malomocenství během příštích dvou generacích samočistícím obranným pudem těla vyléčit, jako je tomu třeba u moru nebo u lepry. Jenže čtyřicet let totáče se může tímto samočistícím způsobem vyléčit až minimálně za 40 let! Nebuď proto netrpělivým, podívej se na Rusko, co ti tam mají říkat!"
"Franto, chlape, neblbni mi hlavu, copak se tohle dá vydržet? Já jsem chtěl od tebe nějakou naději a ty takhle? Já se ptám: Kdy tato noční můra skončí? Ve třech nejvyšších funkcích tohoto státu sedí tři bývalí komunisté a vládu tiše podporují současní komunisté. To je ten smutný fakt!"
"Jó, kamaráde", řekl mi na to Franta, "ty's tady žil »jenom« 20 let a potom 27 let jsi žil ve svobodném světě, kde se ti vrátilo svobodné myšlení, jaké tady lidi nemají a 40 let v jednom zátahu, to je smrtelná dávka pro každého jedince!" Vžij se do myslí zdejších lidí, převážná většina si myslí, že v demokracii si každý člověk může dělat co chce a když je mazanej, tak ho žádnej soud nevodsoudí. Navíc naši lidé si zvykli, že všechno nepříjemné za ně udělá stát a nebo nějaký vůdce, který tady zjedná pořádek. A tak ho všichni volí jako vzteklí a moudré státníky tady nepotřebujeme!"
Franta mě překvapil svým vysvětlením: "Protože v hospodách se scházejí dělníci, rolníci a pracující inteligence!" To mě, přiznávám, dosud nikdy nenapadlo. A Franta na to: "To jsou všechno výdobytky komunistické výchovy, to jest, třídní nenávisti která trvala skoro tři generace. Kdyby totiž ta zvrácená výchova lidí trvala jen jednu generaci, stačilo by se toto malomocenství během příštích dvou generacích samočistícím obranným pudem těla vyléčit, jako je tomu třeba u moru nebo u lepry. Jenže čtyřicet let totáče se může tímto samočistícím způsobem vyléčit až minimálně za 40 let! Nebuď proto netrpělivým, podívej se na Rusko, co ti tam mají říkat!"
"Franto, chlape, neblbni mi hlavu, copak se tohle dá vydržet? Já jsem chtěl od tebe nějakou naději a ty takhle? Já se ptám: Kdy tato noční můra skončí? Ve třech nejvyšších funkcích tohoto státu sedí tři bývalí komunisté a vládu tiše podporují současní komunisté. To je ten smutný fakt!"
"Jó, kamaráde", řekl mi na to Franta, "ty's tady žil »jenom« 20 let a potom 27 let jsi žil ve svobodném světě, kde se ti vrátilo svobodné myšlení, jaké tady lidi nemají a 40 let v jednom zátahu, to je smrtelná dávka pro každého jedince!" Vžij se do myslí zdejších lidí, převážná většina si myslí, že v demokracii si každý člověk může dělat co chce a když je mazanej, tak ho žádnej soud nevodsoudí. Navíc naši lidé si zvykli, že všechno nepříjemné za ně udělá stát a nebo nějaký vůdce, který tady zjedná pořádek. A tak ho všichni volí jako vzteklí a moudré státníky tady nepotřebujeme!"
"Franto, já jsem se sem navíc vrátil s Kainovým znamením emigranta, který zradil svou vlast, když jí bylo nejhůře, zatímco oni, hrdinové, zde zůstali a moudrý stát se jim odměnil normalizací. To, že jsem se vrátil z emigrace domů, bylo také špatně, zřejmě jsem na tom prohnilém západě zkrachoval a proto jsem přijel domů za lepším! Evidentní slabomyslnost. Ve skutečnosti jsem ani zkrachovat nemohl, nepodnikal jsem, byl jsem námezdním pracovníkem, ale po dvaceti letech, když konečně rudí šli od válu, by snad každý normální člověk žijící léta v zahraničí, pocítil touhu po domově. Dalším mým důvodem byla moje ovdovělá a nemocná matka, která mě potřebovala. Třetím důvodem bylo to, že jsem byl už ve věku 60 let a i když jsem měl smlouvu s firmou do 65 let, mohl jsem odejít dříve a ještě dostat odstupné, dnes se tomu říká "zlatý padák", jehož výši (teď už to vím) nesmím, kvůli závistivcům uvádět, ti by mě snad ukamenovali.
A takových příkladů bych mohl vyjmenovat stovky, to by bylo na román. Jenom snad ještě příklad, dezinformací, jak se to dnes a denně dělá, jeden za všechny. V jednom blogu jsem napsal, že jsem se kdysi pohádal s matkou, kvůli tomu, že jsem večer přišel pozdě domů a jak jsem rozsvítil v předsíni, tak to cvaknutí vypínače ji vzbudilo a ona chudák pak nemohla usnout. Co z této malé nicotnosti udělal zlomyslný kádrující bolševík, cituji: "Toms neemigroval z politických důvodů, ale kvůli své despotické matce!"
Já přece nemám co tajit, nic nezákonného jsem v životě neuděl, pouze to, že jsem, dle komunistů, zrádně emigroval a dostal za to v nepřítomnosti 18 měsíců basy na tvrdo. A to mi pak, o léta později, "hodný" Husák prominul. Nic nezastírám, nic nezapírám a přesto jsem se tady na blogu v Lidovkách dostal do mlátičky českých amatérských kádrováků."
"Míro, je ovšem taky pravdou, že jsi na druhou stranu získal daleko větší řadu přátel, jak skutečných, tak virtuálních, což je solí v očích závistivců, které bych spočítal na prstech jedné ruky a kteří jsou nuceni se pod ochranou anonymity trvale skrývat. Tímto způsobem si vybíjejí svůj vztek na celý svět a na své zpackané životy..."
"Míro, je ovšem taky pravdou, že jsi na druhou stranu získal daleko větší řadu přátel, jak skutečných, tak virtuálních, což je solí v očích závistivců, které bych spočítal na prstech jedné ruky a kteří jsou nuceni se pod ochranou anonymity trvale skrývat. Tímto způsobem si vybíjejí svůj vztek na celý svět a na své zpackané životy..."
My však nepřestáváme doufat v lepší časy, ty přijdou určitě, ale my už tady nebudem...
Žádné komentáře:
Okomentovat