Jak jsem řídil tank T34

Byli kdysi dnové, kdy i praotec Noe se bál (V+W), zatímco já jsem se obával nepřeteržité řady prů*erů, po sobě jdoucích, to jest vojny. Patřil jsem mezi ty první pokusné králíky, co měli absolvovat vojnu při studiu na vysoké škole. Od druhého ročníku jsme měli jednou týdně tzv. vojenskou přípravu po celý den vždy v úterý. To bylo ještě docela fajn, beze zbraní a bez uniformy, ale zato pak v létě 30 dní jsme museli absolvovat praktický výcvik ve vojenském táboře v Mimoni. Byl horký srpen 1952, když to vše začalo, a my vyplašení civilové se dostali do rukou profesionálů, kteří byli politicky instruováni: "Přijdou študáci, co vojnu jinak nepoznají, takže jim dávejte do těla..! 

Sotva za námi zapadla závora vojenského prostoru, proměnili jsme se v trestance koncentračního tábora, kde platila úplně jiná pravidla mezilidského styku než v civilu. Odevzdat své svršky, nafasovat svršky vojenské, včetně bagančat, onucí a ešusů. Nastoupit do naha na tzv. "švancparádu" před doktora a potom si nechat od vojína-holiče ostříhat vlasy, kdo má vlasy krátké do 2 centimetrů, nemusí k holiči. Dohodli jsme se s mým kamarádem Vlastíkem, že se vzájemně ostříháme sami. Dopadlo to zoufale, ale nikomu to nevadilo. Pak přišel vlastní výcvik, pochoďáky, parádemarše, zdravení salutováním, útoky se řvaním "Urááá" na zteč a podobné debility. Byli jsme tankový prapor a tedy museli jsme se mimo střelbu z pušky, samopalu a revolveru, také naučit řídit tank a to vše za třicet dní!

Tanky T34, vyrobené koncem třicátých let v SSSR, byly za těch dvacet let už dost ošobrstané, ale zato sovětské! Na tankodromu, což byla obrovská elipsa rozježděné hrbolaté plochy u lesa, probíhal výcvik. Zde jsem dostal "svůj" tank a nasedl doň, po pravé ruce vedle mne instruktor, četař Tenaten. Musím si dávat pozor, abych neprozradil nějaké vojenské tajemství, za což bych mohl být popotahován! Bylo mi řečeno, že řízení je stejné jako v autě, pouze místo volantu jsou tu dva "rajčáky", to jest, dvě obrovské páky, jak držadla od lopaty, zatáhnutím za levou se vypne pohon levého pásu tanku, čímž se tank začne otáčel doleva a naopak zatažením za pravý rajčák, se bude tank otáčet doprava. Pochopili jste to?

Řekl jsem, že rozumím, nastartoval jsem a motor zařval společně s ním zařval i instruktor: "Né tolik plynu!" Inu, ubral jsem plynu a motor chcípl. Instruktor zařval: "Znova!" Vše se opakovalo. Pedál plynu byl totiž velmi citlivý, zatímco spojka byla tak vysoko, že jsem měl levé koleno až skoro u brady a nešlo to vůbec sešlápnout. Koordinovat pohyb nohou, když na levou nohu musíte tlačit až vám lezou oči z důlků a zároveň pravou nohou velice citlivě udržovat malé množství plynu, to bylo vrcholné umění! Do toho na mne řval instruktor: "Zařaďte rychlost!" Jenže s tou se nedalo vůbec pohnout. Ukazuji mu, že to nejde a on vztekle vzal rychlostní páku do obou rukou a pohnul s ní, já spustil pomalu spojku a tank se kupodivu rozjel.

Pocítil jsem s hrdostí i radost, že jedeme a jelikož všechny tanky na té elipse tankodromu musely jezdit ve smyslu proti ručičkám hodinovým, tedy doleva, věděl jsem, že stačí nechat tank běžet tak jak chce, pouze mírně zatahovat za levý rajčák a je to! Jenže to jsem ještě netušil, že ten levý rajčák nefunguje. Když jsme se přiblížili k lesu, zařval na mě instruktor: "Točte do leva!" A já tahal za ten rajčák jak to šlo, už jsem měl tu levou páku až za uchem - a tank si to sveřepě mašíroval stále rovně jako do lesa. Když jsem dorazil až k prvnímu stromu, zmáčkl jsem spojku a zabrzdil a ten chudáček strom se už prohnul asi o 30 stupnů, ale nepraskl. Instruktor šílel vzteky: "Člověče, vy 'ste zmatkář a blbec současně, copak to nevidíte, že jedete do toho stromu?

"To vidím, jenže ten levej rajčák nefunguje!" řval jsem na něj taky vztekle.

"To neexistuje!" a vyměnili jsme si místa s tím, že mi ukáže, jak ta savjéckaja těchníka funguje!

Pak už jsem se bavil jen já. Instruktor nejprve s tankem vycouval a strom se opět šťastně narovnal. Ale potom když chtěl zatočit doleva, tak ten tank udělal jen hup! na tentýž strom. A instruktor jen zaklel: "Kurva, ten rajčák je pr**li!" Já jsem jen suše dodal: "Vidíte, měl jsem pravdu." Insruktor se zamyslel hlavou a řekl: "Už to mám, budeme jezdit v protisměru a potřebujeme jen ten pravej rajčák, ten levej je zřejmě promaštěnej a proto nefunguje!"

Začal jsem mu drze oponovat: "Tak to není, kdyby byl promaštěnej a tím prokluzoval, tak by logicky tank stále zatáčel do leva, naopak ta spojka je slepená a nedá se vypnout!"  Instruktor naštvaně mlčel a couváním otočil tank do protisměru a předal mi řízení, budem jezdit vpravo! Držel jsem se úplně u pravého okraje, aby nedošlo ke kolizi dvou protijedoucích Golemů-tanků, to by asi byl velký malér.

Najednou nás předjel vojenský gázík s důstojníkem a ukázal Stát! Zastavil jsem a poslouchal v pohodě jak řvoucí kapitán, sprdává mého instruktora, že jedeme v protisměru, a že je to přísně zakázáno, a že on za to ručí svojí hlavou, a tak dále.." Četař se bránil, že levý rajčák nefunguje..." Jenže kapitán mu přikázal okamžitě s tímto defektem odjet do opravny tanků a zatím ho nepoužívat! A tak pro mne skončila výuka jízdy v T34 a do večera jsem měl klid, který, dle soudruha kapitána mám využít ke studiu vojenských řádů.

Brzy na to ovšem přišel další prů*er, "Případ DU-HO", který jsem už vylíčil v jiném článku "Můj vojenský incident", a kvůli němuž jsem ze 30 dnů cvičení strávil po službě tři dny v base...!