Kostky jsou vrženy - ale do kafe!

 O tom by mohla něco vyprávět paní učitelka Pulkrábková, působící na základní škole v Doubravce.  Při zápisu dětí do první třídy v roce 1988 se na jejich školu hlásilo nečekaně moc (55) dětí, takže se pan ředitel a celý učitelský sbor dohodli na tom, že musí nové žactvo rozdělit do dvou tříd "áčko", podle jejich jmen v abecedě A až P  a "béčko" pro jména od R až Ž. Tím se docílí v každé třídě stejného počtu dětí, to jest 27,5 žáků a žákyň (ti poloviční žáci se zaokrouhlí)...
Během vlastního zápisu došlo však k následující náhodné až komické situaci. Jedna maminka přivedla svou dcerušku Aničku jménem Kosková. Učitelka Pulkrábková se zeptala maminky jestli ví, že tu dnes už byla jiná maminka stejného jména s dcerkou Janou, zdali to jsou příbuzné?  Maminka se podivila, že o žádné takové rodince neví. Když ale nahlédla do učitelčina zápisu, řekla hned: "Aha, to je pouhá podoba jmen, my jsme Koskovi a tady vidím, že se jedná o Janičku Kostkovou.
Tím byla tato věc vysvětlena a paní učitelka řekla: "Ano, dobře, že to vím, aby se nám to nepletlo, takže tu máme Annu Koskovou a Janu Kostkovou.
Jenže zákon schválnosti přivedl na scénu další maminku s holčičkou Danou Kotkovou a to už se paní učitelka Pulkrábková málem rozčílila: "Tak teď už jsem z toho paf, Kosková, Kostková a Kotková v jedné třídě a navíc křestní jména Anna, Jana a Dana a všechny tři v "áčku"! To se přece bude šíleně plést, aspoň jednu bychom měli dát do "béčka", ale to nejde, tam jsou jména až od písmene R!

Takže tyto tři dívky si postupně na sebe zvykaly a měly z toho často legraci, že si je, jak učitelé, tak i ostatní lidé pletli. Když jim bylo jedenáct pan učitel zpěvu Slepička zjistil, že jsou všechny tři docela dobré sluchařky a též hlasově nadpůměrně dobré a dostal nápad z nich udělat dívčí trio "AJDA" dle začátečních písmen jejich křestních jmen Anna, Jana a Dana. To poslední písmeno A tam přidal ze svého jména Alois a tím vytvořil název podobný Verdiho opeře "AIDA"  -  a  Kostky jsou vrženy!

 A pak už jenom učitel Slepička dbal na to, aby dívky trénovaly a vylepšovaly intonaci. Rozepisoval pro ně známé písně do tří hlasů, podobně jako kdysi tak zpívaly Allanovy sestry u Karla Vlacha. Později však přišla puberta, milé dívky se různě zamilovávaly, přestávaly tak říkajíc držet pohromadě a když potom ještě později postupně  otěhotňovaly, tak se jejich trio AJDA rozpadlo. Velmi těžce to ovšem nesl jejich  sbormistr Slepička Alois. Tento příběh tedy neskončil happyendem, ale rozpadem tria a dnes jsou tyto tři dívky šestatřicetileté matky, žijící každá v jiné zemi: Jana bydlí na Moravě, Dana v Rakousku a Anna dokonce až v USA.
 Jenom Alois Slepička měl adresy na všechny tři  a dostal nápad pozvat je na sraz po letech do Prahy. Nazval to: Setkání po letech v kavárně Slavia, téma "A kostky byly vrženy - do kafe!" Takže člověk neví, jestli to bylo dobře nebo špatně? Ve kterém případě by tyto tři ženy měly šťastnější život? Jako trio zpěvaček nebo jako matky? Já nevím, ale připouštím, že je docela možné, že tento příběh má přece jen happyend...

https://youtu.be/TQ6LZqidqXY