úterý 14. března 2017

Sláva! ONA stanula ve dveřích...

Už před mnoha lety se pro mne a moji dceru Brigit pootočil svět. Většinou je to v rodinách tak, že se tyto rozrůstají o nové členy pomocí miminek, nebo zužují o ty kteří odešli, buď navždy, nebo rozvodem, což byl náš případ Naše dvoučlenná mini-rodinka se rozrostla o ONU, moji novou ženu Jitku. V té době jsme už devět let žili s dcerou bez její matky, která se odstěhovala za hlasem svého srdce.

U nás jinak všechno klapalo harmonicky dál, dokonce mi jednou dcerka řekla, že její kamarádky jí závidí, že má jenom tátu. Žasl jsem jak to?  Brigita mi vysvětlila, že prý ona si se mnou chodí do italských, čínských a buhví jakých restaurací na obědy a ony musí jíst jenom furt doma! U nás doma zato občas docházelo k drobným kolizím, hlavně na poli stravovacím. To znamená, že jsem někdy opomněl dokoupit různé potraviny. Když se to stalo o víkendu, tak to nevadilo, zajeli jsme si na oběd či na večeři do nějaké restaurace.

Horší to bylo, když jsem k večeři zapomněl koupit chleba, zatímco ostatní věci jako máslo, sýr, salám, vejce a různé konzervy doma byly. Vzpomněl jsem si na text jedné poučné socialistické písně, že bez chleba nelze jíst a bez vody nelze pít, kdo by to řek'? A tak jsem dceru poslal k sousedům si vypůjčit kus chleba nebo toasty, ale když se nám to stalo za pár dní znovu, tak to už mi bylo trapné půjčovat si zase chleba, aby si sousedé nemysleli, že třeba otec prochlastal peníze a dítě, chudák, nemá ani suchej chleba.

Byl večer, tma a obchody byly už dávno zavřené a mě napadlo dojet si 12 km na nádraží do Wiesbadenu, zde byl vždy otevřený kiosk a dalo se tam leccos koupit. Takže jsme si tam s dcerkou vyjeli, dali si příkladně "Hamburgra", nebo tzv. Curry-Wurst, což je opečený buřt s kečupem a karí plus hranolky, nebo croissant plněný sýrem či čokoládou a podobné pochutiny. Chápal jsem, že to není zrovna ta nejzdravější výživa, zvláště ne pro dítě a proto jsem se marně snažil nezapomínat na takzvané potraviny zdravé a mít doma hlavně chleba!

Teprve když vstoupila do našeho života ONA, tj. Jitka, která z ničeho nic stanula ve dveřích a já jí vyprávěl s jakými problémy neustále bojuji, vše se rázem změnilo. Jednou týdně, nejlépe ve čtvrtek jsme si vyjeli na velký nákup a pak bylo po celý týden doma všechno, až na několik zapomenutých maličkostí a ty žena dokoupila cestou z práce domů.
Od té doby máme doma všeho dostatek až přebytek, ale nejen co se potravin týče, nýbrž i kosmetické a hygienické potřeby, pasty na zuby, kartáčky, jakož i ubrousky, mýdla, žárovky různých Wattů, i baterií různých velikostí do všemožných ovládačů. Jen hřebíky, šroubky, vrtáky a vůbec věci technické si musím hlídat sám, což zůstalo taky dodnes problémem.

Žena mi to vysvětlila vědecky, takzvanou druhou nervovou signální soustavou, která mužům často chybí. Já prý zjistím, že musíme něco koupit teprve v momentě, když to nutně potřebuji. Ona jako žena, vždycky počítá s tím, že občas nečekaně něco dojde, třeba praskne žárovka a proto ji má chytře doma v zásobě, jakož i všechno ostatní. Takže když nečekaně vypnou proud, nevadí, máme zásobu svíček, když neteče voda, máme v zásobě minerálky, když nám dojde chleba, máme housky, rohlíky a toasty a jedině když nám bouchne televize,  musím náš večerní program zachraňovat svými historkami z mého, takřka už předpotopního života...

https://youtu.be/GRWdDeC7lCg

Žádné komentáře: