pondělí 6. března 2017

Cogito ergo sum

To už řekl Descartes a dávno před ním Sokrates a člověk by si dnes, asi o 2400 let později řekl, co je tohle za krávovinu: „Přemýšlím a tedy jsem“. Jenže ona to zas taková blbina není, když se člověk zamyslí nad tím, co nám asi chtěl tenhle pán touto větou naznačit..? Jenom ten kdo přemýšlí, tak ten je, ten existuje a tedy nespadá do té nemyslící masy.
Já, když dnes vidím, jak je celá naše politika „na hrnci“, tak mi to prostě nedá a musím o ni přemýšlet, přestože jsem byl vždycky názoru, že je lepší se politice vyhnout, nekazit si s ní radost ze života a přenechat ji jenom profesionálům. Přesně tak, jako přenechávám péči o různé elektronické spotřebiče odborníkům a sám se do toho nehrabu. Jenže v politice je to trochu jinak, tu by měl vnímat každý myslící tvor, aby se nestala rejdištěm bezcharakterních a všehoschopných šmejdů...

Položil jsem si, pod tímto dojmem, sám sobě otázku, co bych vlastně chtěl, když se mi nelíbí to, co tu právě dnes máme? Vycházím-li z kosmopolitismu, tedy světoobčanství, že my všichni lidi máme dohromady tutéž kuličku, zvanou Zemi, která je jen nepatrnou hnidou v celém vesmíru, tak proč si ji ničit, proč se hádat a proč se prát? Ergo, musím logicky nutně zavrhovat komunizmus, nacizmus a vůbec všechny druhy diktatur a terorismu radikálních partají, jakož i výbojných náboženství.
Jinak mám takovou představu, že bych si pro ideologickou náplň politiky své vyvolené strany, vyzobal od různých politických stran toto: Od zelených lásku k přírodě, od konzervativců úctu a vztah k tomu co se léty osvědčilo, od liberálů svobodomyslnost a od sociálních demokratů či odborů, což je vlastně totéž, některé dobré znaky společenské solidarity. To by ovšem znamenalo mít kvalitní státní aparát, ale kde jej sebrat? Začít by se mělo u vymahatelnosti práva a tedy spravedlnosti. Není totiž možné, aby se soudy táhly 20 let a aby tím křivé charaktery a prolhaní politici měli pré...

Můj návod: Politik by nikdy nesměl vydělávat více peněz než je v kraji zvykem, tedy jakýsi průměrný plat, protože jeho práce by pro něj měla být spíše posláním než korytem. Ministr by měl být charakterovým vzorem pro občany a mohl by sice požívat různé výhody a náhrady, ovšem v podobě naturálií, nikoliv peněz. Pak by se do politiky hlásili jen ti, co chtějí opravdu sloužit národu, za což mají určitá privilegia, jako auta s šoférem a třeba čestné medaile a tituly honoris causa a diplomy včetně státních vyznamenání. Takový výkvět národa, to by byli ti VIP-ové...

Museli by to být lidé pokorní, čestní a při každém pochybení či skandálu, by buď samozřejmě dobrovolně odešli z veřejného života a případné „hroší kůže“, by byli hlasováním z parlamentu ihned odejiti a doživotně by se nesměli ucházet o jakoukoliv státní funkci. Tím by nemohli mít „z ostudy mandát“ tak, jak je tomu bohužel v této zemi dodnes...
Vtom jsem se ale probudil a měl jsem ruku v nočníku...

Žádné komentáře: