pondělí 11. května 2015

Různé hrůzné okupace

aneb:  Má primitivní filosofická úvaha stran správných stran.

Byla středa 15. března 1939, takové ošklivé sychravé ráno, když mě mamina se slzami v očích budila do školy: „Mirečku, honem vstávej, Němci nás zabrali!"
„A proč?", nechápal jsem, „co to znamená zabrali?"
„Obsadila nás německá armáda - možná, že bude světová válka."
"Takže to nemusím dneska do školy?", hledal jsem v tom aspoň nějakou výhodu.
„To ne, do školy musíš, ale kdybys někde viděl na ulici hloučky lidí nebo vojáky, tak se jim vyhni a s nikým se nebav, jdi přímo do školy a ze školy přímo domů."
„A když bude ta válka, to se bude střílet, že jo? Ale kdo tu válku chce, Češi nebo Němci?"
„No přece Němci, my ji nechceme."
„Němci jsou zlí a my jsme ty hodný, že jo?" 
„Víš, Mirečku, to pochopíš až budeš větší, jednou ti to všechno vysvětlím." 
„A kdyby byla světová válka, tak to by válčil celej svět?" 
„Ano, tak to bylo když jsem byla já malá." 
„Ale proti komu válčil ten celej svět?" 
„Podívej, ve válce jsou vždycky dvě strany. Některé státy se přidají na tu správnou stranu a jiné zas na tu špatnou stranu a ty proti sobě válčí." 
„Ale my jsme byli na tý správný straně, že jo?" 
„Ano, my jsme byli vždycky na té správné straně!" 
Ve škole jsem se potom dozvěděl, že pod ochranou tisícileté Velkoněmecké Říše jsme se teprve nyní postavili na tu správnou stranu, dříve jsme byli na špatné straně. 

5. května 1945, to mi šlo na čtrnáctý rok, mě matka budila do krásného slunného dne: „Mirku, dnes nemáš školu, a tak bys mohl po snídani dojít na Pankrác do biografu "Radost", koupit lístky na odpoledne. Dávají tam film s Burianem "Funebrák" a to bude jistě vyprodáno." Ty lístky jsem ještě před polednem donesl, ale do kina jsme už nešli a vstupenky propadly. Odpoledne toho dne totiž, tři dny před koncem války, vypukla pražská revoluce. A proč?  No přece, aby se svoboda zrodila v krvi a abychom opět stáli, dokonce na věčné časy, na té správné straně! A léta plynula... 

O třiadvacet let později mne a manželku budila máti ještě za tmy, časně ráno ve čtyři hodiny, boucháním na dveře. Byla opět středa, ale 21. srpna 1968: 
„Děti, probuďte se, Rusáci nás okupujou, hlásila to italská stanice v rádiu!" Nad hlavou nám duněla obří letadla, která v pravidelných intervalech dosedala na Ruzyň. A pak už jsme šťastně stáli, jak se i ve volbách na 99,9 % potvrdilo, opět na té správné straně a okupace se změnila v takzvanou bratrskou pomoc pěti spřátelených lidově-demokratických armád. 
V takto zprzněné zemi jsme nechtěli žít. Rozhodli jsme se proto emigrovat, abychom se tak prvně v životě dostali na tu špatnou stranu... A léta opět plynula... 

Po "sametu" jsme se vrátili a zjistili, že i když jsme teď už zase na té správné straně, tak ale nesprávní jsme my - lidé s Kainovým znamením na čele. V úředním žargonu jsme prostě "reemigranti", to jest zrádci, co opustili vlast když jí bylo nejhůře, zatímco hrdinové zůstali. Jsme tedy pro některé "ryzí" Čechy takzvaná II. kategorie, něco jako partiové zboží ...


Žádné komentáře: