středa 13. května 2015

WC STORY (rok 2000 po Kr.)

 Nevím, jak je to dnes, ale od roku 2000 jsem WC na nádražích v Praze nepoužil. Z důvodu nechutně nízké úrovně hygieny na našich nádražích se těmto zařízením pečlivě vyhýbám. Leč jednou nebylo vyhnutí. S bezbřehým optimizmem mně vlastním jsem netušil, že v našem hlavním městě ve středu Prahy a vlastně tedy ve středobodu Evropy, jsou záchody na úrovni zapadákova někde na Čukotce. Již ve vchodu do tohoto čpícího útulku se mne tamní obsluha otázala: „Čůrat nebo kakat?“

To se mi ještě nikdy nikde nestalo, a tak jsem napsal slušný dopis  na ředitelství Českých drah a po jedné urgenci a čtyřech měsících čekání, jsem dostal od ředitele kontroly ČD tuto odpověď, cituji doslovně:
„Po obdržení Vašeho dopisu jsme navštívili, jako soukromé osoby, Vámi uvedené hygienické zařízení k ověření důvodů Vašeho zhnusení. S potěšením jsme však museli konstatovat, že Vaše kritika nemá reálný podklad (!)…Pokud zákazník předá obsluze poplatek odpočítaný, nemá důvod nic ohlašovat. (pozn.:Zda jde čůrat či kakat). V případě, že z obnosu druh služby není patrný, nezbývá obsluze nic jiného, než se zákazníka otázat.“ (pozn.:Zda jde čůrat či kakat)... 

K tomuto vysvětlení mám jedinou poznámku: „Jak to, že na celém světě, aspoň tam, kde jsem byl, se neplatí za WC nikdy předem a pokud se vůbec něco platí, pak je obolus jednotný, ale často i dobrovolný. Nevím, jak to chodí na dámském WC, ale děsí mne představa, že se tam někdo vyptává našich paní a dívek, zdali mají menstruaci, neboť na tu je extra–příplatek.“

Žádné komentáře: