Když jsem prvně přijel do západního Německa v roce 1968, stala se mi taková až skoro vtipná příhoda i když mně do smíchu nebylo:
U jedné firmy jsem si odskočil na toaletu, jakou jsem ještě nikdy neviděl: absolutní čistota, všechno nablýskané a tři role toaletního papíru, který byl v té době v Praze nedostatkovým zbožím, takže se kradl. Trvalo mi aspoň deset minut než jsem rozluštil, jak mám spláchnout. Nikde jsem nenašel žádné táhlo, ani nádrž, ani kličku, ani knoflík, prostě nic! Až pak, když už jsem si myslel, že budu muset tento sterilní WC opustit jako prase, jsem si všiml, že jedna z červených dlaždiček na podlaze je asi o dva milimetry vyšší než ty ostatní. Tak jsem na ni šlápl a díky nebesům voda se spustila a prkénko ve tvaru písmene U se samo potáhlo novým plastovým rukávem a ten starý odjel někam do zdi...
Když jsem o 32 roků později (!) v červnu 2000 přijel do Prahy a byl chtě-nechtě donucen navštívit WC na Masarykově nádraží, byl jsem šokován. U vchodu do podivně vonícího hygienického zařízení, mne zaskočil dotaz jakési paní, sedící za okénkem s nápisem Platit předem! „Jdete čůrat nebo kakat?“ Na můj němý údiv se mě zeptala znovu: "Tak co je? Čůrat nebo kakat?"...
To se mi ještě nikdy nikde nestalo, a tak jsem napsal slušný dopis na ředitelství Českých drah a po jedné urgenci a čtyřech měsících čekání, jsem dostal od ředitele kontroly ČD tuto odpověď, (eště ji mám skovanou), cituji doslovně:
„Po obdržení Vašeho dopisu jsme navštívili, jako soukromé osoby, Vámi uvedené hygienické zařízení k ověření důvodů Vašeho zhnusení. S potěšením jsme museli konstatovat, že Vaše kritika nemá reálný podklad (!)…Pokud zákazník předá obsluze poplatek odpočítaný, nemá tato důvod nic ohlašovat. (pozn.: Zda jdete čůrat či kakat). V případě, že z obnosu druh služby není patrný, nezbývá obsluze nic jiného, než se zákazníka slušně otázat.“ (pozn.: Zda jde čůrat či kakat)...
K tomuto vysvětlení mám jedinou poznámku: „Jak to, že na celém světě, aspoň tam, kde jsem byl, se neplatí za WC nikdy předem a pokud se vůbec něco platí, pak je obolus jednotný, ale často i dobrovolný. Nevím, jak to chodí na dámském WC u nás v Česku, ale děsí mne představa, že se tam někdo vyptává našich paní a dívek, zdali mají menstruaci, neboť na tu je extra–příplatek.“
Žádné komentáře:
Okomentovat