Od dětství mě bavilo kreslení, později malování vodovkami a nakonec olejem. Byl jsem už vždycky obdivovatelem karikaturistů, jak vykouzlili i z krásného filmového hrdiny udělat obludu a přitom každý hned poznal o koho se jedná. Proto jsem občas taky zabrousil do karikatur, což je ovšem malování vcelku nevděčné. Kdekdo chce mít svoji karikaturu, ale když mu ji uděláš tak, aby se mu to líbilo, tak ho v tom nikdo nepozná a naopak, když ho každý pozná, tak se to nelíbí jemu. Asi dvacet procent mužů to dokonce považuje za urážku a nakrkne se. V případě žen se naštve skoro každá.
Hned v první firmě, kde jsem pracoval, jsem nejprve namaloval sám sebe, někdo to pověsil na zeď a pak chodili za mnou kolegové, abych je namaloval taky. Já jsem si musel vždycky v duchu umět odhadnout, kdo to jak přijme. U obzvláště nadutých osob, jsem to apriorně odmítal s výmluvou, že nejsem profesionál, takže nedovedu karikovat každého, ale jen určité typy lidí, kteří mají nějakou drobnou nepravidelnost v obličeji. Totéž jsem tvrdil takzvaně „krásným ženám“ a žádnou jsem radši nechtěl malovat. Až teprve Alice Baštová, z jiného oddělení, mě k nakreslení ukecala svojí úžasnou vyřídilkou: „Pane inženýre, sám jste říkal, že se vám dobře malují lidi s nepravidelností v ksichtě a to jsem přeci já!“
Pomyslel jsem si: „Ona má pravdu, má tvar hlavy jako hruška, skoro žádnou bradu, široká ústa, takže nemít uši, tak se řehtá dokola celé hlavy a zuby má jak šafářova kobyla.“ A tak jsem přislíbil, že ji namaluji, ale musela mě ujistit, že se neurazí.
Když to bylo hotové a slavnostně vyvěšené na zdi mezi ostatními sedmi karikaturami, přišla se na to paní Alice podíval i se svými kolegy. Nejprve se trochu nuceně zasmála, pak nastalo trapné ticho a do toho řekla: „Teda, pane inženýre, takovou hubu ale nemám!“ Její kolega se jí hned zastal: „Teda, pane inženýre, opravdu, takovou hubu naše Ala nemá, ta ji má přece daleko větší!“ Alice na něj zařvala: „Nééé, ty blbče, menší!“ Nastal frenetický řehot, přecházející až ve skandované ovace, jen smích Alice Baštové postrádal srdečnost.
Teprve o řádku let později jsem si troufl namalovat karikaturu a to své německé přítelkyně. Doris, která si o to dlouho koledovala, kdykoliv jsem zasedl k malování. Zase jsem se nechal ukecat a pustil se do toho, i když jsem věděl, že to bude opravdu náročné. Doris totiž neměla žádnou vadu na kráse, vyjma takzvaného „Silberblicku“, to znamená, že když si nedala pozor, ujelo ji jedno oko trochu směrem k nosu, ale i to jí slušelo. Když jsem jí předvedl svůj hotový obraz, tak jen vyprskla vztekle: „Tady vypadám jako Gartenzwerg“, (zahradní sádrový trpaslík) a zatvářila se "na povidly"...
Potom si to ale rozmyslela a nechala si dokonce moji karikaturu zarámovat a má ji dodnes doma...
Potom si to ale rozmyslela a nechala si dokonce moji karikaturu zarámovat a má ji dodnes doma...
A na tomto místě bych chtěl podrobit své čtenáře testu IQ, ovšem pouze hollywoodské inteligence:
Nahoře vidíte celkem pět karikatur dávno známých hollywoodských herců, které jsem si vypůjčil z internetu a ptám se, kdo v tomto testu inteligence, uhodne o koho se jedná? Hodnocení je obrácené než jak jsou známky ve škole: 5 správných = výborná, 4 správné = chvalitebná, 3 správné = dobrá, 2 správné = dostatečná, 1 nebo 0 správných = nedostatečná! Prosím o vaše komentáře.
Nápověda: Jejich iniciály jsou: H.B. / J.P.B. / R.M. / CH.B. / G.P. Jedničkáře odměním!
Žádné komentáře:
Okomentovat