Exportní kecky už došly!

V padesátých letech minulého století to byl v ČSSR snad každému známý pojem, který bych nemusel blíže vysvětlovat. Dnes, o tři generace později, to už asi nikdo nezná. Takže tehdy se nosily v létě kecky, neboli plátěné a částečně oranžově pogumované šněrovací plátěnky. Později se jako bomba na trhu objevily takzvané exportní kecky, t.j. něco celkem podobného, ale v kvalitnějším provedení v černo-bílých efektních barvách, které ovšem nebyly k dostání pro obyčejné lidi, ale výhradně jen pro sportovní kluby a u nich registrovaných sportovců. Takže když někdo nosil exportní kecky, tak byl buď členem sportovního klubu, nebo měl na rozhodujícím místě nějakého "strejdu tlačenku".

 Dva študáci, černovlasý Marcel a blonďák Viktor chodívali občas takzvaně "trhat kusy na trafouš" (přeloženo do češtiny = seznamovat se s dívkami v živém centru města). Dnes měli hoši štěstí, před výlohami u Bati na Václaváku stály dvě značně pohledné dívky a obdivovaly tam vystavené lodičky. Obě měly na nohou zbrusu nové exportní kecky. Marcel s Viktorem na sebe souhlasně mrkli. Pro seznamovací případy měli spolu nacvičený dialog, takže bylo jen nutno se předem dohodnout na jaké téma se bude dialog odvíjet. Ku příkladu heslo třešně, když dívka jedla nějaké ovoce, zmrzlinu nebo párek, prostě hlavně, že něco jedla. Tyto dívky však nic nekonzumovaly, takže připravený scénář dialogu musel být okamžitě, za pochodu, přizpůsoben situaci, na téma exportní kecky.

"Che, to je letos exportních kecek, že jeden až žasne", poznamenal Viktor.

"A divíte se tomu, pane? Dyk se toho vyrábí v nadplánu denně kolik tun!", řekl Marcel.

"Já vím, představte si, že to frčí na běžícím pásu, co vteřinu - jedna kecka!" dodal Viktor.

"Ale víte, pane, že to je nebezpečná a zdravotně závadná věc?" zeptal se ho Marcel.

"Ne, to teda nevím...proboha!" zakroutil Viktor hlavou.

"Ano-ano, slyšel jsem to, keckový mor se to jmenuje!" vysvětlil hbitě Marcel a pokračoval, "jeden můj známej si totiž takhle koupil morový kecky a do rána byl na prkně!"
"To nic není, pane, ale tím pádem vznikly i komplikace ve výrobě! Představte si, že ta výrobní linka s tím běžícím pásem vyráběla původně jen levou kecku, dle vzoru "Kupředu levá!", ale to se lidem nelíbilo, protože mají obvykle i pravou nohu!
"Jó, jó, já jsem o tom četl, a tak vedle té linky levé postavili ještě jednu linku, aby ta vyráběla pravé kecky, takže za hodinu vychrlily obě linky 3600 párů, to máte za jednu směnu skoro 30 tisíc kecek!" řekl Marcel.
"Jenže pozor! Ta pravá linka se nějak poškodila, tím pravé kecky došly a ve skladu se prý mezitím tísní na 900 tisíc levých kecek, tedy skoro milión - a nikdo, mimo těchto dvou dívek to nekupuje!"

 Tomu se dívky rozesmály a Marcel je oslovil: "Můžete nám poradit, děvčata, kde jste si ty kecky sehnaly a máte-li obě levé?"

"To musíte hrát jako my, třeba basketbal za nějaký klub a dostanete levou i pravou!" řekla rusovláska a kecková debata byla navázána...

A pak šli všichni čtyři v družném rozhovoru procházkou přes Petřín až do Dejvic a byla z toho láska. Marcelovi se líbila bruneta Milada a Viktorovi rusalka Veronika, jelikož měla bujnější prsa. Tím vznikly dva páry M+M a V+V. Jenže taková nepatrná chybička byla v tom, že dívky si do příštího rande rozdělily sféry vlivu poněkud opačně, tedy M+V a V+M, což způsobilo trošku duchovního zmatku mužům.

Ti ale, coby gentlemani se celkem snadno nechali přehlasovat dámami a podřídili se. Happyend však nevznikl, jelikož u obou dvojic ty Véčkové půlky páru, tedy Viktor i Veronika, takzvaně vybouchly z různých intimně nedefinovatelných důvodů a rozhádali se. Zato ta zbývající  dvě M, tedy Marcel a Milada, se naprosto mimo plán do sebe najednou na druhý pohled zamilovali a brzy nato se vzali. Cesty osudu jsou prostě nevypočítatelné...

https://youtu.be/HHxgMQIzGqA