Patálie se jménem Pietsch

Roland Pietsch měl už od dětství problémy, jednak se svým divným německým jménem a za druhé, s názvy příbuzenských vztahů, takže vždycky radši používal jako přímé oslovení křestní jméno, místo: má neteř či můj švagr, což věc značně zjednodušovalo. Jenom Rolandovy adoptivní rodiče zůstali jako máma a táta, vše ostatní nahradila jména křestní. Takový synovec, švagrová, nebo tchyně, zeť či snacha, o újci ani nemluvě, zůstali pro něj něco jako mlhovina Andromeda.

Problémy se jménem nastaly hlavně ve škole, když jeho německé jméno bylo po válce úřady počeštěno na Píč. Jeden zlomyslný spolužák mu namaloval tuší do učebnice češtiny, známý kosočtverec, přes celou stránku, což pak doma objevila jeho matka. Řekla pak po straně otci, aby si s jejich synkem promluvil jako muž s mužem a vysvětlil mu, že se to nemá. Otec si ho zavolal do své pracovny, ukázal mu ten výtvor a řekl bodře: "Rolande, blbečku, cos to tady namaloval, copak je to takový hranatý?"

Později v práci, jako projektant ocelových konstrukcí se mimo jiné skamarádil s kolegou Milanem Neumanem. Ten mu jednoho dne vyprávěl o své švagrové z Moravy, která je svobodná a sama a hodlá se přestěhovat k nim do baráku, kde už je jich beztak dost. Mimo jejich tří dětí s nimi žije i jeho jeho matka, tchán a tchyně a dva psi. "Moment, Milane, co to je švagrová? Je to patrně sestra tvý ženy? A ti tcháni, jsou její rodiče, ne?"

"No samozřejmě, co je na tom tak nepochopitelnýho?"

"Promiň, to je moje chiméra, ale já nejsem schopen používat tato označení, navíc jsou to pro mne slova nelibá až ošklivá. Taková tchýně je pro mně zosobněná satorie a švagrová je děvucha z Beskyd v kroji s ruličkou vzadu a sponkou nad čelem."

"Nojo, ty seš holt pražák a máš sklon k podceňování druhejch..."

"Mildo, já se omlouvám, já to tvé příbuzenstvo přece nepodceňuji, mně se jen nelíbí to označování příbuzenských vztahů, přece daleko hezčí je říct: to je sestra a rodiče mé manželky."

"No, dobrá, až půjdeš někdy okolo, ty víš kde bydlím, stav na kafe!"

Asi o týden později šel Roland skutečně okolo jejich baráku, aniž by měl v úmyslu se tam zastavit, ale Milan, který právě natíral okenní rámy, ho zmerčil a spustil: "Tak pojď, kafe už na tebe čeká!"

A tak se Roland seznámil s Milanovou krásnou manželkou Magdou a jejich příjemnými rodiči. Začali se zcela nenuceně bavit u kávy a mramorové bábovky, ale o Magdině sestře nepadlo ani slovo a Roland sám se nechtěl nějak zvědavě vyptávat, aby nevypadal jako tzv. obšourník...

Po nějakém čase  Roland zahlédl v obchodním domě Milana s půvabnou dívkou, ale jeho manželka do nebyla, a tak se nechtěl k němu ani hlásit, aby nedošlo k trapasu a až teprve později v práci mu řekl: "Teda, Milane, ty chlape špatná, takovou krásnou manželku máš a místo toho, aby ses jí věnoval, couráš po různých krámech s bižuterií s dlouhovlasou mořskou pannou v tokajícím opojení!"

"Tos mě jistě viděl včera s mojí švagrovkou Klárou u Douglase!"

"Neříkej, že to byla švagrová, žádná rulička, žádná sponka, to byl sexy KUS, pane!"

"Vidím, že zase musíš přijít k nám na kafe, abych ti tu Kláru představil."

"No, minule jste mi ji svorně zatajili, tak to se tedy moc rád přijdu podívat, už se na to těším!"

Tak se stalo, že se Roland se svou budoucí manželkou seznámil defacto později, než s celým jejím příbuzenstvem. A slovo dalo slovo a když začalo rašení jara, vyrašila i svatba Rolanda a Kláry, ovšem pod podmínkou, že ona se nebude v žádném případě jmenovat Píčová, ale naopak on přijme její jméno Bruner!

https://youtu.be/yZRwm9UEu7o