Kalamitní manželka

Moje ex-manželka Hana byla do jisté míry něco jako výrobna katastrof na běžícím pásu. Všecko jí samo vyskakovalo z ruky. Skleničky, křišťál, porcelán i zrcadla. Rovněž vytrvale ztrácela cokoliv, klíče, kabelky, peněženky, průkazky, doklady - ba co dím, dokonce jednou ztratila i naši malou Brigitku s kočárkem. Zapomněla ji totiž v krámě při nakupování kapusty a brambor! Ovšem největší malér, za štangli zlata, se jí povedl o dovolené na Costa Brava ve Španělsku.

Bydleli jsme tam v útulném exkluzivním hotýlku v pokoji číslo 27 s balkonem a s výhledem na moře, WC, koupelnou i telefonem. Jednoho dne ráno jsme chtěli podniknout delší výlet do Barcelony. Jelikož jsem dobře věděl, že se žena vždycky příšerně dlouho vypravuje, neboť sprchování a následující povrchová úprava jí zabírá značnou část dopoledne, šli jsme s Brigitkou už napřed dolů na snídani. Když končil čas snídaní, přisupěla Hana na poslední chvíli za námi s kousavou poznámkou, co že jsem to vybral za pitomý hotel, kde v půli sprchování náhle přestane téct voda, čímž elegantně přehrála vinu za svůj pozdní příchod ke snídani na mne.

Odpoledne, po návratu do hotelu jsme zde zaznamenali úděsný chaos a rozruch. Snad celý hotelový personál běhal po schodech nahoru, dolů a tlačil se také u našeho pokoje.

„Co se to tu děje? Vystavuje se tu snad sedmý div světa, nebo co?“, spustil jsem ostře nabroušenou němčinou. Ředitel hotelu si mě vzal stranou: „Seňor Tomes, vy zapomněli zavřít voda ve sprcha, takže jste vyplavili pokoj číslo 37! Škoda muset vy zaplatit.“

„Pozor, pane řediteli, pokud jsem správně pochopil číslování vašich pokojů v tomto hotelu, pak je pokoj číslo 37 nad námi ve třetím patře, ale my máme pokoj číslo 27, který se nachází pod tímto pokojem, ve druhém patře!“

„To správné, seňor Tomes, ale přesto jste 37 vyplavili vy a muset zaplatit!“

„Pane, řediteli“, cedil jsem skrze zuby, snaže se zůstat klidným, „pochopte, že z důvodu zemské gravitace voda teče vždy dolů, ale nikdy nahoru! To znamená, že pokoj ve třetím patře vyplavil náš pokoj ve druhém patře a nikoliv naopak! Pokud tuto triviální skutečnost nemůžete pochopit, pak je mi vás líto!“

Ředitel pokrčil rameny: „Nevím to vysvětlit, prosím seňor Tomes, pojďte podívat do vaš sprcha.“

Při pohledu na naši koupelnu jsem začal pozvolna chápat, že ředitel má pravdu a blbec jsem já. Moje žena postavila fyzikální zákony na hlavu! Když jí ráno při sprchování přestala téct voda, nechala chytře ležet rukojeť sprchy na dně vany a zapomněla zavřít oba kohoutky. Zatímco jsme se bezstarostně projížděli kočárem po Barceloně, voda v naší sprše vesele stříkala pod plným tlakem přímo na strop! Jelikož žena rovněž zapomněla vypnout rádio, poznali tak Španělé, čemu v Praze říkáme "Hrající Křižíkova fontána"...

https://youtu.be/BuFuE2EjyyI